Článek
Rusko sice čelí sankcím od rozpoutání války v únoru 2022, ale dlouho Moskvu bolely asi jako slona bodnutí komára. Evropská unie v prosinci uvalila na Rusko už patnáctý sankční balíček, jenomže sankce se jí nedařilo příliš vymáhat. Rusko se také rychle poučilo u Severní Koreje a u Íránu, jak sankce obcházet.
Navíc nedostatečně postihovaly hlavní zdroj ruských příjmů používaný k vedení války - peníze z prodeje plynu a ropy. Jednotlivé členské země si vymohly řadu výjimek, aby opatření proti Rusku nedopadla nakonec víc na ně a jejich obyvatele. Plně jim to vyčítat nejde, ona je vždy bližší košile než kabát, navíc lze těžko prosazovat sankce, které by vadily vlastním obyvatelům tak moc, že by nechtěli podporovat pomoc Ukrajině. Pro prosazení sankcí a pomoci potřebuje každá vláda podporu vlastních obyvatel. Jinak bude místo trestání Ruska řešit svůj vlastní pád.
Evropa si nedostatečně uvědomovala, jak nebezpečná je energetická závislost na Rusku, a opakovaně oslyšela varovné hlasy, že se tím dostává do područí Moskvy. Vzpomeňme, že na to upozorňoval v souvislosti s plynovodem Nord Stream 2 i tehdejší americký prezident Donald Trump. I po téměř třech letech si však některé evropské země stále vymáhají výjimky. Slovenský premiér Robert Fico křičí, jako když ho na nože berou, protože Ukrajina skutečně přerušila tranzit do plynu do Evropy, jak avizovala. Plynu je přitom dost a není ho problém koupit, i když možná o něco dráž.
Sankce, o kterých kritici posměšně říkají, že nefungují a že se jimi Západ střílí do vlastní nohy, ovšem v posledních měsících začínají na Rusko opravdu dopadat. Nejlépe to ukazuje rostoucí inflace. Centrála Gazpromu plánuje propustit čtyřicet procent svých zaměstnanců, aby se vyrovnala s výzvami, jimž čelí. Hlavní příjmy měla společnost z vývozu plynu do EU. Sice může dál plyn vyvážet do Maďarska a na Slovensko, ovšem už ne přes Ukrajinu, ale přes TurkStream. Rusko přišlo uzavřením tranzitu o polovinu objemu přepravovaného plynu do Evropy. To bolí, i když v celkovém objemu HDP jde o desetinky procenta. V Moskvě sice už vymýšlejí, jak rozhodnutí Kyjeva obejít, ovšem citelný dopad to už má.
USA se navíc rozhodly postihnout i prudce stoupající vývoz ruského zkapalněného plynu. Uvalily sankce nejen na ropné tankery, ale i na čtyři lodě na přepravu LNG a dvě budované továrny na zkapalňování zemního plynu. Rusko tak nemůže sázet na to, že export plynovody nahradí vývozem nesankcionovaného zkapalněného plynu, na což teprve buduje kapacity. Že je to výhodné pro USA jako exportéra LNG, je druhá věc. USA však na rozdíl od Ruska nevyžadují od svých odběratelů absolutní poslušnost.
Hlavní ranou jsou sankce na dvě velké ruské ropné firmy a tankery. Škoda že nepřišly dříve, ale ono pořád platí rčení, že pozdě, ale přece. Rusko samozřejmě nepřestane obcházet sankce, ale má to stále těžší a jejich obcházení je stále nákladnější, takže příjmy z prodeje surovin klesají. Tím pádem mu ubývá peněz na brutální a nákladnou válku, protože náhrada zničené techniky i oprava té poškozené stojí nemálo prostředků.
Některé čínské firmy už daly pryč ruce od nákupu ruské ropy, aby nečelily sankcím, protože Čína žije z exportu na Západ. Ze stejného důvodu ubývá čínských a středoasijských bank, které umožňují ruským firmám provádět platby. Je jen škoda, že ruské banky nebyly dávno odříznuté od mezinárodního bankovního trhu, protože ty západní země, které dál nakupují ruské suroviny, by už neměly jak Rusku platit.
Postihnout ruský export nás bolí, jenomže je to lepší než nechat Rusko rozšiřovat své impérium dál do Evropy či se stát na Moskvě závislými. Levné suroviny z Ruska jsou danajským darem. Rusku se platí nejen penězi. Ale ani to nestačí. Když získá postavení dominantního dodavatele, zneužije toho a klidně zavře kohouty, aby si vymohlo vyšší ceny, čehož jsme byli v minulosti svědky. A když se odběratel cuká, kohouty prostě neotevře. A pak už žádná baba neporadí, co dělat.
