Článek
Ne, to není výsek z nějakého neznámého Kafkova románu, ale realita dnešní České republiky, kterou racionální rozum nepojme.
Černá stavba tam pořád stála. Nebyla odstraněna ani dodatečně schválena. I když od jejího vybudování uplynulo 15 let, nebyla legální. Pokud tedy nelze pro promlčení trestat ty, kteří terasu vybudovali, tak určitě ty, kteří tak zakrytou terasu nechali stát. Viník existuje.
Obhajovat nízkou pokutu pro stávajícího provozovatele, který mohl dostat až 400 000, tím, že byl až tím třetím provozovatelem v řadě, je také absurdní. Tím, že v budově předtím podnikali dva jiní provozovatelé, stavba nepřestala být černou. Když bych si já jako jednotlivec koupil kradené auto, aniž bych o tom věděl, tak mi ho taky zabaví a neřeknou původními majiteli, že si ho mohu nechat, protože jsem nevěděl, že šlo o odcizené vozidlo.
Jsou tu však i jiné otázky. Jak to, že podnik nebyl zavřen po kontrole hasičů. Ti každý rok kontrolují obytné domy a běda, kdyby stál na chodbě jediný květináč. Dvakrát běda, když by kontrolu nenechal provést.
Pokud bylo možné provozovat restauraci v nezkolaudované stavbě, která se vytápěla nebezpečným způsobem, tak je chyba v zákonech nebo v jejich vymáhání. Viníci existují. Pokud ne na té nejnižší úrovni, tak určitě na té vyšší, která nedostatečně nastavila pravidla, jež se adekvátně nevymáhají a nic se neudělá, ani když se ucho džbánu utrhne.
A není to jediný případ. Kvůli celé řadě kumulovaných pochybení spadl v roce 2008 most ve Studénce, do kterého narazil rychlík Comenius. Osm lidí zemřelo, soudy se však vlekly dvanáct let a čtrnáct let po zřícení mostu padly jen podmínečné tresty.
Když se velké kauzy vlečou a vyznívají do ztracena, nelze se pak divit rostoucí nespokojenosti ve společnosti, která nahrává různým nesystémovým stranám slibujícím tvrdou ruku a rychlé jednání. Pro pozůstalé je takovýto postup frustrující, když se každý z odpovědnosti vyvléká. Vyvolává to v nich dojem, že vlastně žádný viník neexistuje, že za to prostě může gravitace nebo hořlavost materiálů. A že je snaha nikoho moc netrestat a jet dál. Když nepadnou tresty a nezazní, jak se upřesní pravidla a jak se zajistí, aby se nařízení plnila, mohou mít i pocit, že se nedělá všechno pro to, aby se podobné případy neopakovaly. Snadno pak jdou za tím, kdo jim říká, že on situaci změní.
Jak ukazuje případ Donalda Trumpa, mohou tito lidé vyhrát volby.
