Článek
Vezměme si vše po pořádku. Sociální demokraté měli na talíři vcelku jednoduchou cestu, jak se před voliči profilovat coby strana hájící zájmy většiny lidí. Nejen těch s nízkými příjmy, nižším vzděláním nebo chudých. Takové nálepky se ostatně ČSSD snažila dlouho zbavit. Solidarita neboli soucit a soudržnost přece nejsou jen levicový koncept.
A není lepších podmínek, jak vše dokázat na konkrétních příkladech, než když má strana předsedu vlády, řadu ministrů, poslanců a dalších. Není myslím troufalé předpokládat, že řada lidí už pocítila solidaritu například s pokladními v supermarketech. O měření doby markování zboží na sekundy, o zvláštních přesčasech a mizerných platech se vypráví legendy. Když se tedy premiér Sobotka vydal jednat se zástupci obchodních řetězců o zlepšení podmínek zaměstnanců, působila aktivita sympaticky. Publicita přišla jaksi sama. Je to přece jen šéf vlády.
Dlouho se také mluvilo o úrovni a cenách mobilních služeb v České republice. Výše účtu za mobilní data a volání může být jedno snad jen těm, kteří své finance počítat nemusejí. Proto vypadalo sympaticky a solidárně také jednání s operátory a příslušnými úřady o zlevnění. Když se zdálo, že se ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek a jeho podřízení staví do cesty, došlo k nevyhnutelnému. Neodvolat by ho mohl jen ten, komu je před volbami veřejné mínění jedno. Opět mohla být spokojená velká skupina nás, občanů.
Také sektorová daň pro banky v předvolebním programu sociální demokracie může na mnoho lidí působit sympaticky. I na umírněně levicové, liberální a středové voliče. České banky jsou proslulé svými často drahými službami a poplatky. Podobně také vyšší zdanění velkých firem a korporací se dá obhájit potřebou živit státní rozpočet, který není nafukovací. Vždyť už jen tlak na vyšší výdaje na zbrojení žádá své. A co teprve školy, nemocnice nebo silnice.
Ba co víc, možná nedopatřením, ale přece. Nábojem do předvolební houfnice přispěl i prezident Miloš Zeman. Není přece nic snazšího než postavit se proti jeho úvahám, že důchodci vyžijí i s osmi tisíci. Takže je poplatek v nemocnici nemusí trápit. To vše leželo na zemi a sociální demokraté natahovali ruku. Vším výše zmíněným se mohli premiér i jeho spolustraníci ohánět měsíce. V každé veřejné debatě, na sociálních sítích, všude.
Jenže ouha, progresivní zdanění fyzických osob, tedy zaměstnanců, to je jiný kalibr. To už není pokladna bohatého nadnárodního operátora, banky nebo korporátu. A rozhodně to není téma, které potěší průřezově voliče napříč politickým spektrem tak, jako boj za snížení cen mobilních služeb a dat. Spíš ty středové a liberální odežene. Proto je otázka, jestli načasování tématu progresivního zdanění bylo vhodné.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Výsledky jsou už vidět. Jinak marginální pravice skomírající na hranici politického zapomenutí jásá, neboť má konečně téma. Komunisti tvrdí, že to je sice primárně jejich nápad, ale chválí. Nu, a pokud byl plán odlišit se od hnutí ANO Andreje Babiše tím, že na rozdíl od něj má sociální demokracie volební program, tak to je jaksi lichý předpoklad. Hnutí ANO zatím k úspěchům stačil slib, že vše zařídí, aby bylo líp. A načasované, jednoduché a zapamatovatelné PR s koblihou. Ale nechme se překvapit, do voleb je daleko a konečné slovo bude vyřčeno u volebních uren.