Článek
Článek listu The Jeruslaem Post je možná trochu nafouknutý, ale na podstatě to nic nemění. Někteří příslušníci mají výhrady chránit židovské objekty a sbor se jim snaží vycházet vstříc. Komisařka nizozemské policie Janny Knolová tento přístup hájila: „Policisté jsou lidské bytosti a mají právo na své názory a emoce.“ Dodala ale, že naprostou prioritou je zajistit bezpečnost lidí.
Nepochybuju, že když dostanou rozkaz, tak ho splní. Přesto ve mne hlodá červíček pochybnosti, jestli se splnění úkolu budou věnovat s takovým nasazením jako při jiných akcích. Těžko se pak divit Židům, že mají opět strach.
Chápu, že se mnohým nemusí líbit postup Izraele v Pásmu Gazy, sám k němu mám výhrady, a ještě větší výhrady mám k politice Benjamina Netanjahua, policisté si ale nemohou vybírat, co kdy budou dělat, a některé úkoly odmítat. To je počátek rozpadu bezpečnostní situace země, začátek konce právního státu.
Otázkou pak je, v jakých dalších případech budou dávat policisté najevo své výhrady. Budou odmítat zasahovat v mešitách radikálních kazatelů? Nebo budou přehlížet trestné činy muslimských mladíků, kteří obtěžují ženy nebo na ulici okrádají občany?
Samozřejmě, že tak daleko nejsme, ale na toto nebezpečí je potřeba myslet. Nelze uplatňovat právo selektivně, chránit jen někoho.
Kape z toho antisemitismus, protože nejde o ochranu nějakého radikálního izraelského politika s celkem odpudivými výroky, i když i tomu je potřeba poskytnout při návštěvě stejnou ochranu jako komukoli jinému – a možná větší, protože mu hrozí větší nebezpečí.
Tady jde jen o muzeum holokaustu připomínající utrpení Židů za druhé světové války, kdy jich bylo nacisty zavražděno šest milionů. To zpochybňují jen neonacisté a je to trestné. V normální společnosti by tito policisté byli přinejmenším postaveni mimo službu a možná propuštěni, protože policista nemůže být antisemita, stejně jako nemůže být rasista.
Američtí černoši právem protestují proti extrémně tvrdým zákrokům bělošských policistů, kteří mají rasistické názory. Židé ovšem mají smůlu, nikdo se za ně – kromě izraelských médií – nestaví, lidé kvůli tomu nevycházejí do ulic. Nejsou ve flóru, jejich práva na rozdíl od práv Palestinců nebo muslimů nikdo nechrání.
Pokud se však nebudou plně chránit jejich práva, lze se už teď ptát, kdo bude další parvenu společnosti, o kterého se nelze starat. Budou to lidé z postkomunistických zemí, polští instalatéři, kteří údajně měli místní občany připravit o práci? Nebo staří? Či ateisté? Případ nacistického Německa ukázal, že skupina pronásledovaných se zvětšovala.