Článek
V současné Francii se začíná čím dál víc objevovat hlas upozorňující na to, že z ekonomického hlediska na ruské invazi bohatne USA a chudne Evropa.
Příkladem takových tvrzení je nedávná titulní stránka týdeníku L’Express, na které je zobrazen usměvavý americký prezident Joe Biden s velmi výmluvným titulkem „Velcí vítězové války“. Novináři z L’Express poukazují na to, že ekonomické ukazatele mluví jasně ve prospěch USA.
Prvním bodem, který prospívá americkému hospodářství, je trh se zkapalněným plynem. Amerika slaví úspěch. Podíl amerického zkapalněného plynu na celkovém importu do Evropy vzrostl z loňských 28 % na 45 % v roce 2022.
Evropa se nemusí obávat úplného nedostatku plynu, ale jeho cena vzrostla několikanásobně. Vzhledem k vysoce volatilní ceně zkapalněného plynu je těžké určit, kolik bude nakonec Evropu americký plyn stát. Jen za první pololetí 2022 si Amerika zlepšila vývozní statistiku o 30 miliard amerických dolarů. Ve druhém pololetí a v budoucnu bude toto číslo růst.
Amerika sice Evropě pomohla, ale za tuto pomoc si nechává dobře zaplatit. Otázkou je, kam by se ceny zkapalněného plynu posunuly, pokud by dramaticky klesla poptávka v Číně a Indii.
Amerika počítá s bouřlivým rozvojem celého odvětví. Ke kapalnému plynu je potřeba postavit terminály, které umí připravit plyn na přepravu. USA má nyní v provozu osm terminálů a pět nových se staví. Pro dalších dvanáct jsou vydána stavební povolení a osm jich je ve fázi plánování.
Investoři do těchto terminálů jistě nepočítají s tím, že Evropa bude brát plyn jinde než v USA. Tento plyn se prodává v Evropě za evropské ceny. V USA jsou ceny mnohem nižší. Na rozdíl od ropy se kapalný plyn prodává za regionální ceny. A zde je zakopán pes.
Macron i ostatní evropští představitelé by měli vyvíjet tlak, aby se kapalný plyn prodával na obou kontinentech za stejné ceny. Evropané by samozřejmě museli zaplatit přepravu. Ale i po započítání nákladů za přepravu je americký zkapalněný plyn drahý.
Druhý bod je důsledkem prvého. Vstupujeme do další fáze globalizace. Hnacím motorem globalizace byla dříve levná pracovní síla. Díky tomu zažila Čína a celá Asie ekonomický boom. S rozvojem čínské společnosti pomalu rostly i platy a zvětšovala se střední třída. Část výroby, například textilní, se pomalu přesunula do některých afrických zemí.
Nyní už není možné jít s náklady na pracovní sílu níže. Nastupuje další faktor a tím jsou ceny energie. Firmy a výrobní kapacity se budou stěhovat do regionů, které budou schopny zajistit levnou energii. Nízká cena práce nebude již nejdůležitějším parametrem. Je evidentní, že na tento globální pohyb doplatí Evropa.
Když se podíváme na vztah mezi Amerikou a Evropou, zjistíme, že nejkladnější vztah k Americe má Evropská unie, která se nepřestává chlubit tím, že zajistila plyn. Otázkou ale je, za jakou cenu? A to bez toho, aby se zamýšlela nad dopadem pro evropský průmysl, který bude drahá energie mít.
Macron a Scholz nepatřili nikdy k velkým kritikům Evropské unie, spíš naopak. Bohužel si však uvědomili, že na rozdíl od evropských struktur, musí obhajovat svou politiku před voliči. Lidé těmto národním vůdcům mohou vystavit stopku, avšak na evropský projekt svými hlasy tak rychle nedosáhnou.
Nastavit rovné ceny plynu z Ameriky v Evropě je test spojenectví. Pokud bude nadále trvat diametrální rozdíl v cenách, spojenectví bude každým dnem ochlazovat. Naopak pokud by Amerika učinila gesto a ceny by se snížily, byl by to důkaz spojenectví, které není pouze jednostranné, kdy většina výhod připadne silnějšímu partnerovi.