Článek
Do druhého kola ale nevstupuje Macron s podobně suverénním náskokem jako před pěti lety. Už nyní se objevují hlasy, že souboj určitě bude vyrovnanější, než se obecně předpokládá. Avšak ať už usedne v Elysejském paláci kdokoli, čeká ho náročné pětileté období.
Neúspěch Macronovy vlády je evidentní. Proč to můžeme tvrdit s takovou jistotou, když Macron získal ještě víc hlasů v prvním kole než před pěti lety? Když Macron pronášel svou vítěznou řeč u pyramidy v Louvru 7. května 2017, mimochodem se obrátil i na voliče Le Penové ve druhém kole.
Čerstvě zvolený prezident tehdy řekl: „A nakonec chci říci pár slov těm, kteří dnes hlasovali pro paní Le Penovou – prosím nepískejte –, vyjádřili hněv, obavy, někdy i odhodlání. Vážím si jich. V příštích pěti letech ale udělám vše pro to, aby už neměli důvod volit extrémy.“
Skutečnost je však taková, že za pět let vládnutí nedůvěra ve francouzský politický systém ještě víc vzrostla. Když nebudeme počítat bílé a neplatné hlasy ve volbách, které jsou ve Francii považovány za hlasy těch, co nesouhlasí s žádným kandidátem a odsuzují celý politický systém, dojdeme ke zjištění, že nesystémové nebo protisystémové strany ve Francií silně posílily. Antisystémové strany jsou nyní nejsilnější v historii země. V prvním kole sklidily přes 61 % hlasů, v roce 2017 to bylo 49,4 % a v roce 2012 bylo jejich skóre ještě menší – 32,5 %.
Právě vysoký podíl voličů nesystémových stran je prvním z důvodů, proč to budoucí prezident bude mít těžké. Pokud by se všichni voliči protisystémových stran spojili, dokážou Macrona lehce porazit. To však není tak jednoduché. Jednak mnoho voličů jednoduše nebude poslouchat svého lídra a budou volit dle vlastního uvážení. Další skupinu tvoří zklamaní voliči, kteří se k volebním urnám nedostaví. Vyjádří tak zklamání z toho, že se jejich kandidát boje ve druhém kole nezúčastní.
Pouze třetina voličů tak poslechne svého kandidáta a bude volit toho, koho určil jejich lídr. Naděje Le Penové neposílil Jean-Luc Mélanchon. Ten zastupuje třetí největší politickou sílu, která je sice také protisystémová, ale nachází se na opačném spektru než Le Penová. I to je relativní, protože co se týče sociálního a ekonomického programu, je mezi programem Mélanchona a Le Penové větší shoda než mezi programem Macrona a Mélanchona. Ale Mélanchon vydal jasný pokyn, že žádný hlas už nesmí být pro Le Penovou. Není jisté, že ho všichni poslechnou. Dle odhadů až třetina voličů, kteří s Le Penovou nesouhlasí, jsou rozhodnutí udělat vše pro to, aby Macron nebyl dalších pět let u moci. Voliči Le Penové a Mélanchona mají největší rozdíly v názorech na policii. Zatímco Le Penová chce její moc posílit, Mélanchon naopak chce policii odzbrojit.
Druhou velkou Macronovou slabinou je, že nemá zásobu hlasů pro druhé kolo. V roce 2017 pro jeho hlasování vyzval Francois Fillon, který obdržel v prvním kole 20 %, Benoit Hamon, který získal 6,3 %, a Jean-Luc Mélanchon (19,5 %) vyzval k tomu, ať se nevolí Le Penová. V roce 2022 Macrona podpořili neúspěšní kandidáti, ale jejich zisk v prvním kole byl relativně malý. Pro Macrona vyzvali své voliče hlasovat tito kandidáti: Pécressová (4,6 %), Jadot (4,6 %), Hidalgová (1,7 %). Novinkou je skutečnost, že Le Penovou podpořil přímo i kandidát s relativně vysokým počtem voličů. Éric Zemmour požádal své voliče, ať ve druhém kole podpoří Le Penovou. Zemmoura volilo 7,1 %. Podporu získala tak jako před pěti roky i od Nicolase Dupont-Aignana, kterého volilo 2,1 % Francouzů.
Macronův problém je, že se v roce 2017 mohl ucházet o hlasy levice jako člověk, který seděl v socialistické vládě, a tudíž aspoň na papíře měl k francouzskému socialismu blízko. Po pěti letech vlády s pravicovými ministry bude získávat hlasy levice velmi těžko. Taktéž nebude fungovat efekt pro mladé voliče. V roce 2017 se Macron prezentoval jako mladý dynamický prezident, který má k mládeži blízko a chce z Francie udělat startup nation. To se moc nepovedlo, protože jediná voličská skupina, u které Macron vyhrál na plné čáře, byli voliči starší 70 let.
Druhé kolo bude velmi těsné. Z toho vyplývá, že nejtěžší úkol pro budoucího francouzského prezidenta bude stejný jako v roce 2017. Především přesvědčit druhou půlku národa, která jej nebo ji nevolila, že dokáže zemí sjednotit a řídit ji v obecném zájmu.