KOMENTÁŘ: Kde je problém? – Matěj Široký

Psal jsem o tom, že vládě nezbude nic jiného než vsadit na tvář pokerového hráče a blufovat voliče, že ví, jak na to. Velkým blufem bylo tvrzení, že jde vyřešit současnou situaci bez zvednutí a zavedení nových daní. To by snad bylo možné, pokud by naši zemi čekal silný hospodářský růst. A zde se dostáváme k jádru problému současné vlády, působící jako neempatické sdružení ignorující dění ve společnosti.

Zvedání úrokových sazeb má negativní vliv na hospodářský růst. To je snad úplný základ pro pochopení ekonomických souvislostí hýbajících dnešním světem. Diskuse o zvedání sazeb probíhá minimálně dva roky. Bohužel se zdá, že ji vládní představitelé vytrvalé ignorují, protože jinak by nemohli uvažovat o variantě hospodářského růstu, který by postupem času dal veřejné finance do rovnovážnějšího stavu.

Česko žádný inovační zázrak nebo objev nových nerostných surovin nečeká. A proto je evidentní, že pokud chceme veřejné finance dát do pořádku, bude se muset víc danit. Není možné dál blufovat. Tak to prostě je.

Vypadá to, že jsem přísný na vládu, ve které působí minimum ekonomů. Ve vládě ale sedí velká část ministrů s politickou zkušeností. Předseda vlády je profesorem politologie a teoretické znalosti i zkušenost by mu neměly chybět. Stejně tak ministr Jurečka není v politice žádný nováček. Poslancem bude bezmála 10 let a ministerské zkušenosti má taky. Jak by asi odpověděli na otázku, co je smyslem veřejné správy a vlády?

Nejednoduší, a zároveň asi nejpřesnější odpověď nabízí francouzské úsloví z devatenáctého století „Vládnout znamená předvídat.“ Umění předvídat je pro vládnoucího politika absolutně nejdůležitější. Ekonomické znalosti jsou k ničemu, pokud politik nemá schopnost předvídat. A zde vyvstává problém. Kdo zpracoval odhad inflace pro rok 2023? Vždyť nemohlo být složité předvídat, že inflace bude stále vysoká. A pokud zůstane vysoká, musí se valorizovat důchody ze zákona, ne podle nějaké libovůle vlády. A toto ignorovat už hraničí se zaslepeností.

Kritika vlády je tedy opravdu velmi snadná. Co ale lze s touto situací dělat a kde je vlastně problém? Prvním problémem této vlády je absence pokory, a to zejména v komunikaci. V bublině vládních představitelů jde vše na jedničku. A pokud se něco nedaří, stále je to chvalitebné. Jenomže jak může být vláda se sebou spokojena, když chce své diskutabilní záměry prosadit ve stavu legislativní nouze? Ten by se měl vyhlašovat v případě živelních pohrom, katastrof nebo závažných nebezpečí. To jsou vládní záměry skutečně tak nebezpečné?

Vláda riskuje, když se plácá po zádech. Přilévá tím olej do ohně, protože většině lidí se materiální situace zhoršuje. Odůvodňovat snížení valorizace důchodů tím, že vzrostl jejich poměr k průměrné mzdě, není příliš silný argument. To jen poukazuje na to, jak moc inflace snížila kupní sílu pracujících.

A zde se dostáváme k místu, kde je druhý problém. Tentokrát mnohem závažnější, a tím je inflace. Dokud inflaci nedostaneme pod kontrolu, všechna vládní opatření budou nadále chůzí po tenkém ledě. Vláda by se měla spojit s ČNB a začít tento problém řešit. ČNB dlouho poukazovala na to, že nemůže nic dělat, protože inflace je vázána na ceny energií. Nyní ceny energie už několik týdnů znatelně klesají, ale ČNB opět jen čeká.

Vládnout znamená předvídat. Avšak předpověď, že inflace do konce roku klesne na jednociferné číslo, je velmi vágní. Inflace může být 5 %, ale taky dobře 9 %. Jen pro připomenutí - americký Fed utahuje dál své politiky i při inflaci 6,4 %. A to byl vrchol americké inflace 9,1 %. ČNB a s ní česká vláda riskují, že se na konci roku dostanou do situace, kterou Fed považoval za katastrofickou. Naše vláda musí začít lépe vládnout. Lépe vládnout může začít tím, že začne lépe předvídat.