KOMENTÁŘ: Kazetová munice. V hlavní roli evropské pokrytectví – Milan Mikulecký

To, že kvičelo a vyhrožovalo Rusko, nebylo nic překvapivého, nacistům se během druhé světové války také nelíbilo, když Spojené státy posílaly svoje zbraně Velké Británii a Sovětskému svazu. A také jako dnešní Rusko úplně stejně pořvávali, že se USA podporou napadených zemí zapojují do války a jejich pomoc stejně vítězství třetí říše neohrozí.

Jak to nakonec dopadlo, víme všichni. Novinkou ale je, že ruskou propagandu veřejně přebírají a zesilují politici a novináři v zemích, které jinak boj Ukrajinců podporují.

Na začátek je nutné si říct, co to vlastně kazetová munice je. Není to žádná zbraň posledního soudu, typu jaderné pumy, která rozhodne válku a nevratně promění zasažené území v poušť. Velmi záleží na typu použité submunice, jejíž škála je skutečně široká, ale v nejrozšířenější variantě je to zbraň, která je vysoce účinná zejména proti živé síle protivníka.

Sekundárně může likvidovat také techniku bez balistické ochrany a poškodit i obrněnou techniku – tam nejde o škody fatální, ale například o zničení různých senzorů, takže i takový tank může mít po zásahu relativně malou bombičkou podstatně snížené bojové schopnosti.

Ve stručnosti je možné říct, že kazetová munice při použití na bojišti proti vojákům protivníka je efektivní, konvenční zbraň. A tady dávám velký důraz na slova na bojišti a proti vojákům protivníka.

V současné vlně svatouškovského ostentativního pohoršování se západních „mluvících hlav“ nad dodávkou kazetové munice zoufale se bránící Ukrajině, zaniká několik zásadních věcí. Tady je můj stručný souhrn.

Za prvé. Kazetovou munici používají obě strany od začátku války, tedy již devět let.

Ano, jak si určitě vzpomenete, ruská agrese proti Ukrajině nezačala v roce 2022, jak by se z dnešního mainstreamu mohlo zdát, ale už v roce 2014, kdy Rusko zaútočilo na svého západního souseda.

Na Krymu se sice otevřeně neválčilo, ale v Doněcku a Luhansku to již byla plnohodnotná válka s použitím těžké techniky, letectva i, ano, kazetové munice na obou stranách. Ze západu tehdy žádná smršť odsouzení jejího použití nepřišla.

Ono totiž nedošlo ani na jasné odsouzení ruské války, místo toho Angela Merkelová spolu s Françoisem Hollandem dotlačili Ukrajinu do potupných Minských dohod. To nebylo nic jiného než Mnichovská dohoda II, která nahrála agresorovi a zašlapala napadeného. Vše údajně v zájmu míru, reálně v zájmu německého a francouzského velkého byznysu, který chtěl za každou cenu pokračovat v kšeftech s Ruskem.

Pokud tedy kritici dodávek kazetové munice mlčeli uplynulých devět let, bylo by fajn, pokud by mlčeli i nadále.

Za druhé, je nutné si stále opakovat, kdo je v této válce útočník a kdo je oběť. Útočníkem je jednoznačně Rusko a Ukrajina se brání a postupně se snaží osvobodit území, které její rozpínavý soused okupuje.

Rusko v současné válce porušuje všechny typy mezinárodních smluv, postupně opakuje všechny typy válečných zločinů nacistického Německa, ze kterých se po válce jeho vůdci zodpovídali v rámci norimberského procesu. Pokud tedy Ukrajina na svém území v rámci platných pravidel použije v boji proti útočníkům kazetovou munici, je to jen a jen její věc.

Věřte mi, že z pohledu války je vcelku jedno, zda okupanta roztrhal dělostřelecký granát, pěchotní mina, spálil výbuch termobarické zbraně, trefil ho odstřelovač, nebo ho zasáhla kazetová submunice.

Tohle je válka, ano, je hnusná, ale dokud ji Rusko, které ji rozpoutalo, také neukončí, je nutné ji vést podle válečné logiky. A ta říká, že je nutné útočníka eliminovat za použití všech dostupných prostředků. Zvlášť, když je Rusko silnější a nedodržuje žádná civilizovaná pravidla.

A tady je také nutné podotknout, že Rusko běžně používá kazetovou munici proti civilistům, což už je válečný zločin, ne kvůli zbrani samotné, ale zasaženému cíli. Naproti tomu Ukrajina jasně deklarovala, že její použití bude přísně regulované. A bude ji používat pouze na bojišti proti legitimním vojenským cílům.

Za třetí, často se omílají rizika pro civilní obyvatelstvo. Nebudu popírat, že existují. Zejména v případě nevybuchlé munice, která může v zemi zůstávat ještě dlouho po skončení konfliktu. Ale opravdu tenhle argument někdo myslí vážně, když mluví o Ukrajině?

Po tom, co Rusko na jejím území rozmístilo stovky tisíc min, vystřelilo miliony kusů dělostřelecké munice, použilo nespočet leteckých pum, z nichž velká část nevybuchla, což představuje naprosto stejné riziko jako nevybuchlá submunice z kazetových pum?

Pyrotechnická očista Ukrajiny po skončení války bude neuvěřitelně náročný, dlouhodobý a nákladný proces. Použití nově dodané kazetové munice na tom již příliš nezmění.

Zvlášť, když kazetová submunice používaná Ruskem má až padesátiprocentní selhání, (tedy, že submunice nevybuchne), zatímco ta americká maximálně patnáctiprocentní. Pohoršovat se tedy nad jedním rizikem a mlčet o těch jiných opět není ničím jiným než pokrytectvím.

Za čtvrté, různí kritici dodávek kazetové munice argumentují Úmluvou o zákazu kazetové munice a v souvislosti s ní rádi mluví o zakázané zbrani. Asi těžko hledat větší ukázku jejich neznalosti.

Tato úmluva, jejíž základy byly položeny v roce 2007 v Oslu a následně ji první smluvní strany podepsaly v roce 2008, omezuje pouze její signatáře. Mezi ně nepatří nejvýznamnější světoví hráči, tedy USA, Rusko, Čína, Indie, Pakistán nebo Brazílie.

Pokud mám za sebe shrnout pocity z této smlouvy, tak ano, vznikla v úplně jiné době a úplně jiném bezpečnostním prostředí. Tehdy ještě všichni věřili, že Rusko chce patřit mezi civilizované země, a nikoho nenapadlo, že rozpoutá v Evropě válečný konflikt.

Nicméně na druhou stranu již v roce 2007 Vladimir Putin na Mnichovské bezpečnostní konferenci poměrně jasně formuloval, jak si představuje budoucnost Evropy a návrat ruské kontroly nad svými bývalými koloniemi, včetně České republiky. Ale my jsme se nechtěli probudit ze svých růžových snů.

Zajímavé je také, že signatáři smlouvy jsou ve velké většině země, které žijí v luxusu neutrality nebo amerického ochranného deštníku.

A už jsem opět u evropského pokrytectví. V okamžiku, kdy nejsme schopni (a ochotni) sami si zajistit svou vlastní obranu a spoléháme právě na USA, nijak nám to nebrání jim okopávat kotníky a s pocitem morální nadřazenosti je poučovat, jakým způsobem to mají dělat.

Takže, shrnutí je jasné, Ukrajina a USA nejsou signatáři smlouvy, neporušují tedy vůbec nic.

Na závěr si dovolím trochu nepříjemné pravdy. Evropa a západní svět obecně si často myslí, že je tak trochu „pupkem světa“. A vše, co vymyslíme, je to nejlepší možné a celý svět se nemůže dočkat, aby nás mohl následovat. Není tomu tak, svět se mění a měníme se i my.

Pokud dnes svět něco na Evropě láká, tak je to její bohatství. Málokdo vidí, že je to bohatství z velké části vybudované našimi předky a z ještě větší části na dluh našich dětí. To, že jsme si zakázali miny, kazetovou munici, že sami sebe odzbrojujeme a podrýváme svou vlastní schopnost se bránit, nikdo ve světě neocenil a nikdo nás nenásledoval.

Dnes jsme v situaci, kdy nejsme schopni zabezpečit výrobu munice ani pro relativně omezený konflikt. Ve výrobě munice jsme si vypěstovali závislost na Rusku, Číně, Indii, ale třeba i Srbsku.

Nebylo tomu tak vždy a je asi nedůležité dnes diskutovat nad tím, nakolik to bylo způsobené „mimoňstvím“ celé řady našich politiků a nakolik tito lidé byli přímo ovlivňováni našimi nepřáteli.

Faktem je, že i dnes nejsme schopni nastartovat výrobu zásadních surovin a komponentů, bez kterých se nemůžeme bránit. To je jedno ze zásadních vítězství Ruska mimo bitevní pole.

Rusko, tehdy ještě pod značkou Sovětského svazu, si úspěšně vyzkoušelo rozleptávání vůle Západu již během války ve Vietnamu a následně během boje proti přítomnosti amerických pershingů v Německu.

Tehdy aktivisté a novináři, často na výplatní pásce neziskovek přímo řízených z Moskvy, velkoryse přecházeli přítomnost ruských raket SS 20 na druhé straně železné opony.

Dnes jsme mnohem dál, neziskovky spolu s mohutnou podporou médií nás prostřednictvím norem, jako je ESG, odzbrojují v přímém přenosu. A často jsou placeny z našich veřejných rozpočtů. Zbytek světa nejenže nás nenásleduje, ale vcelku otevřeně se nám směje.

Současné dodávky kazetové munice jsou tedy vedle vojenské logiky také důsledkem výše uvedeného. Kvůli našim vlastním nesmyslným omezením nejsme schopni vyrábět munici v přiměřeném množství, sklady jsou povážlivě prázdné, a to je i jedním z důvodů, proč dochází právě teď na kazetovou munici.

Místo laciného moralizování vůči USA a Ukrajině, bychom si tak napřed měli udělat pořádek sami u sebe doma.