Článek
To jsme na tom opravdu tak špatně, abychom se strašili bezvládnými nahými těly na nemocničních postelích a rakvemi odváženými z „jipky“? Ty fotografie navíc nejsou děsivé a alarmující, ale celé to působí spíš jako projev bezmoci a bezradnosti. Úplné očkování proti koronaviru má u nás více než šest milionů lidí.
Odečteme-li děti do dvanácti let, které se zatím očkovat nemohou, a ty, kteří covid prodělali, a mají tudíž imunitu, dá se říct, že do značné míry je chráněno před těžkým průběhem choroby kolem 70 procent obyvatel.
Je to málo k tomu, abychom se jako společnost mohli cítit bezpečně. Stále zbytečně umírá příliš mnoho lidí. Po letní pauze však zájem o očkování od října zase poskočil a v očkovacích centrech se tvoří fronty. Z diskusí na sítích jsou patrné zejména dva důvody, proč tomu tak je.
Tím prvním, i bez kampaně, jsou obavy z další vlny nákazy. Počty nemocných se zvyšují a ubývá furiantů, kteří se holedbají, že „to dají“. Ještě víc však zabírají omezení, která musejí snášet ti, co nemají jak prokázat svou bezinfekčnost. Nemohou do restaurací, kaváren, divadel a na mnoho dalších míst. Čím důslednější budou kontroly přijatých opatření a postihy za jejich obcházení, tím bude víc těch, kteří přijdou k rozumu.
Proč bychom měli každý den opakovat, že nesvědomitý hospodský může dostat až milionovou pokutu, a zároveň provinile dodávat, že kontroloři zatím spíš domlouvají? A ten hospodský už se těší, jak soudy zruší ministerská nařízení a on bude na koni. Neměla by se justice „an sich“ zamyslet, jestli je rozumné cizelovat si svou nezávislost právě v téhle době a na případech, pro něž neexistuje precedens?
Ještě před několika dny se objevovaly sebemrskačské články, jak my se tu vzájemně dusíme, zatímco Dánové uvolňují restrikce a žijí si, jako by se nic nedělo. Najednou však blesk uhodil a v Dánsku se člověk pomalu nehne, pokud se nemůže prokázat zeleným certifikátem.
Podobné je to v Rakousku, kde zavádějí tvrdý „lockdown“ pro neočkované a restrikcemi prakticky zrušili proslavené adventní trhy a velkou část zimní horské sezony. Přísná omezení potrvají nejméně do Vánoc a možná až do nadcházejícího roku. Je to potřeba, a tak to u nich prostě jde.
Zdravá společnost by měla mít dost sil, aby reagovala rozumně a racionálně i bez fotografií nebožtíků odvážených z „jipky“. Stačilo by nastavená pravidla důsledně dodržovat a šlapat na paty těm, s nimiž není rozumná řeč.