Článek
Důvodů pro takové tvrzení je několik. Výčet lze začít všeobecným zmatkem. Místo plošných a srozumitelných opatření, nad jejichž dodržováním není třeba příliš přemýšlet, vláda, hygienici a epidemiologové vydávají o překot nejrůznější dílčí či lokálně omezená opatření, v nichž se už jen málokdo vyzná. Televize tráví většinu svých zpravodajských relací vysvětlováním toho, co vlastně znamená nejnovější vládní „odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil“.
Orgánů, které to vše řídí, je tolik, že žádná země se s námi nemůže soutěžit. A aby si vzájemně nepřekážely, zřizují se „nad nimi“ další orgány, které prý vše koordinují. Nad tím vším bdí premiér, který drží pevně prst na tepu veřejného mínění, takže když nedávno ministr zdravotnictví oznámil jistá opatření, premiér je vzápětí nechal zrušit s tím, že ministra zmanipulovali experti.
Je to tentýž premiér, který během první vlny pandemie po několika týdnech, kdy chtěl být u všeho a vše řídit, naštěstí pochopil, že jeho chaotické počínání mu sráží preference. Stáhl se a tvrdil, že je jen převodovou pákou pro expertní rozum.
Nyní už mu ale evidentně otrnulo. Blíží se volby, ekonomika se propadá a nemalá část společnosti už odmítá tuhou disciplínu, takže na koronavirus je prý třeba se dívat jinak, a on ví nejlépe jak. S experty tedy začal zacházet stejně jako jiní populisté a autokraté, kteří vědí vše nejlépe, a udělali tak ze svých zemí (USA, Brazílie, Indie, Mexika, Ruska) rekordmany v počtu nakažených a mrtvých.
Náš premiér nyní tvrdí, že intenzita výskytu není už tak důležitá, podstatné je, kolik lidí končí v nemocnicích, a ty zatím mají kapacity. A ještě důležitější je prý chytrá karanténa, s jejíž pomocí lze dohledat lidi, kteří přišli do kontaktu s nakaženými a přijímat vzápětí účinná cílená opatření. Bohužel ta naše chytrá karanténa zatím moc nefunguje, i když už ji zavádíme několik měsíců.
Koronavirus tak nejen zachvacuje v nové vlně stále více lidí, ale zdá se, že je dokonce chytřejší než česká verze chytré karantény, protože si troufl i na hlavní hygieničku země i další představitelé boje s pandemií. Premiér, který jen den před oznámením nákazy hlavní hygieničky s ní strávil tři hodiny v uzavřené místnosti, odmítl jít do karantény, protože prý používá respirátor, seděl od nakažené více než tři metry daleko, a větralo se.
Větrá se i ve školách, do nichž nastoupili žáci a studenti, kteří nemusejí nosit v učebnách roušky. A snad se větrá i v obchodních domech a dalších místech, kde se ve velkém shromažďují lidé. Jenže nakažených i tak rekordně rychle přibývá a je jen otázkou času, kdy začne přibývat lidí v nemocnicích.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Jeden český komentátor nazval to, co vláda předvádí během epidemie, „odezdismus“, neboli politika „ode zdi ke zdi.“ Ta sice na rozdíl od zlaté střední cesty produkuje většinou jen zápory, ale má i jednu výhodu: když se držíte extrémů, jste vždycky v jistém ohledu jednička.