Článek
Následně vypuknou nepokoje po celé zemi. Laurent Oberton není spisovatel sci-fi, snaží se pouze popsat nejhorší možný scénář pro Francii. Současné dění nastartované smrtí Nahela M., sedmnáctiletého mladíka, tento scénář pomalu naplňuje. Pojďme si zmapovat události od počátku.
Na začátku je policejní hlídka, která provádí silniční kontrolu. Nevíme, co se přesně stalo, ale policista jistí svého kolegu namířenou zbraní. V autě sedí sedmnáctiletý mladík, je tedy evidentní, že nemůže mít řidičský průkaz. Mladík se z ničeho nic rozjede a policista vystřelí. V první chvíli se zdá, že se nic neděje. Následně však žluté auto nabourá a Nahel M. je mrtvý. V každém případě je škoda života.
První velkou chybou bylo, že francouzská média v první chvíli převzala první verzi policie, ve které se mluvilo o tom, že mladík chtěl najet autem na policistu. Protože žijeme v digitální době, kdy každý může být amatérským dokumentaristou, po sociálních sítích hned začalo kolovat video, ze kterého je i laikovi jasné, že nešlo o najetí na policistu, ale spíš o pokus o útěk.
Svědek natočil, jak policista ve Francii zastřelil náctiletého řidičeVideo: @Ohana_FNG, AP
Událost a následný pokus o dezinformaci ze strany policie spustily protesty od politických až po ty násilné na předměstích. Smrt Nahela M. byla pověstná kapka, která spustila lavinu dlouho potlačované nenávisti mezi policií a lidmi z předměstí. Ve Francií je dlouhodobá frustrace policistů, kteří se každodenně potýkají s běžnou kriminalitou. Jejich práce je často marná, protože spravedlnost je řízená stereotypem, že lidé z předměstí jsou obětí systému a za svou kriminalitu nejsou odpovědní. Policie je navíc tento rok pod tlakem permanentně.
Aféry se hned zmocnila francouzská extrémní levice, která vidí v Nahelovi francouzského George Floyda. Francouzská levice se však vydala na tenký led, protože místo, aby se snažila celou situaci uklidnit, volá po tvrdém postihu policisty. Mezi lidmi z předměstí ale nejde až tak moc o spravedlnost. Výzvami k násilí a vraždění policistů se to na sociálních sítích jen hemží.
Ještě dodejme, že velký rozruch na sociálních sítích způsobila matka zavražděného, která víc než truchlící matku připomíná někoho, kdo si užívá svých pět minut slávy. Den po tragickém skonu svého syna nadšeně zdraví davy podporovatelů a posílá vzdušné polibky na všechny strany.
Matka zastřeleného mladíka vedla pietní průvod. Akce přerostla v násilnosti
Na celé věci je nejvíc znepokojující šíře nepokojů a míra násilí. Opět díky digitální technice můžeme vidět stovky videí. Skrývat, co se děje ve Francii, jde mnohem hůře než při nepokojích v roce 2005. A na všech sekvencích lze vidět prakticky to stejné.
Velmi mladí muži jsou schopni brutálního násilí a ničení prakticky všeho bez jakékoliv známky strachu z následků svého chování. Páchání závažných trestných činů se dopouští s takovou lehkostí, jako by byly pouze postavy v počítačové hře. Lehkost, s jakou se násilí dopouštějí, vyvolává oprávněné obavy.
Celá situace nemá zatím konkrétní řešení. Je to cenou za to, že současný francouzský systém není schopen tyto problémy řešit. Prakticky od dob Miterranda se problémy předměstí řešily penězi a odkládáním rozhodnutí na později.
Nyní Francii, ostatně stejně jako většině evropských států, docházejí peníze. Sociální smír půjde koupit jen těžko. Francouzská státní pokladna je prázdná. Macron může pouze doufat, že se situace uklidní sama od sebe. A problém předměstí se znovu odloží na později.