Článek
Když jsem byl mlád, existovaly okresní (v Praze obvodní) Školské úřady. Pracovalo tam pár lidí, měli na starost svých několik středních a desítky svých základních škol. Bylo to blízko. Od nás z Libně to bylo do Bohnic, kde úřad Prahy 8 sídlil, asi 5 km. Znali své školy dokonale. Člověk tam víceméně jednou za čas poslal údaj o počtu žáků. Nic víc.
Krom toho jednou za pár let přišla do školy Česká školní inspekce, která nejprve dvě hodiny mluvila s ředitelem a pak týden sledovala výuku a materiálně technické podmínky pro výuku. Následně sepsala hodnotící zprávu, jak si škola vede. Ta zpráva byla psaná česky a bylo jí rozumět. Dalo se z ní poznat, zda tento kontrolní orgán hodnotí školu výborně nebo dobře nebo má vážné výhrady či ještě něco horšího.
Neexistoval žádný dvěstěstránkový školský zákon, zákon o pedagogických pracovnících, povinné studium školního managementu, povinné školské rady, sebeevaluace dle centrálního mustru, elektronická školní matrika s mraky údajů o všech žácích a několik vzájemně disjunktních školních portálů, kde se má/musí/může něco vyplňovat. Neexistovala krajská ministerstva školství. Obecní zřizovatelé se starali o majetek (školní budovu), ale nemontovali se do řízení školy a pedagogického procesu. Nechali ředitele a učitele pracovat.
Dnes máme kraje s vlastními počítačovými systémy, kde se ředitel musí hned ráno zalogovat, aby si mohl přečíst „pokyny“. Sbíráme a posíláme spousty dat a výkazů od čerta k ďáblu, přičemž s těmito daty většinou nikdo nepracuje, nikdo na nich nic nekontroluje, maximálně se „sesumarizují“ a uloží. Jediná „kontrola“ je ta, co do systému propašoval náhodně nějaký ajťák, vytvářející celý portál. Tj. odesíláte hromadné údaje o škole a chytrý počítačový systém na vás vyštěkne: „Nesouhlasí počet přepočtených interních angličtinářů, žen, nad 40 let; nelze odeslat“. Nesouhlasí to s něčím, co jste předevčírem vyplnil vy sám do jiné části dotazníku. Nebo do jiného dotazníku, protože stejná data se odesílají v různých formách několikrát. Tak to s nadáváním hledáte a cestou nejmenšího odporu jeden či druhý údaj opravíte, aby se vzájemně rovnaly. Pokud je ten předchozí údaj už odeslaný, opravíte ten dnešní. Pak se to konečně odešle, sláva – dopoledne v háji a mohl byste konečně jako ředitel školy jít na hospitaci nového kantora nebo probrat s tělocvikáři, jak budou měřit zdatnost žactva a co s tím hodlají dělat.
Ale nepůjdete, protože se nově zavádí další registr, tentokrát Jednotný registr učitelů.
Několikrát za rok sice vyplňujete a odesíláte počty aprobovaných a neaprobovaných pedagogů. Vedete na každého osobní složku, kde má VŠ diplom a pracovně-právní věci. Každá inspekce to pečlivě sleduje. Ale to nestačí. Nově nějaká mazaná firma vytvoří portál na sběr dat o všech učitelích přímo na MŠMT. Počítače jsou rychlé, vejdou se do nich miliardy informací, tak i množství dat může být široké.
Nebude to sice naprosto k ničemu, ale ve školách se tím zabaví několik pracovníků třeba týden. Školní rok má přitom tak 36 týdnů, kdy se učí.
Peníze z daní mají končit ve školách, nikoli u firmy vytvářející informační systémy. Ve školách se má učit a kontrolovat proces výuky, nikoli úředničit a mordovat se s daty.
Abych to lépe vysvětlil, jsou třeba dvě důležité věci, kde jde o peníze a o princip: Dotace na žáka (tak jsou školy financovány) a povinná školní docházka.
My v ČR sbíráme miliony dat o školách a posíláme je tam a zpět, ale co myslíte – když někdo nepošle v šesti letech dítě do školy, jak se na to přijde? Jedině na udání nebo náhodou. Třeba sociálka zasahuje v rodině a ukáže se, že capart nebyl u zápisu. Neboli u jedné ze základních hodnot systému (každé dítě musí chodit do školy) – se s daty nepracuje.
Podobně jsem odeslal za svůj ředitelský život jistě několik Terabytů dat o všem možném, ale spočítal někdo (inspekce) někdy za těch 20 let, zda skutečně mám ve škole ten hlášený počet dětí? Jistěže ne. To jsou přitom dohromady desítky milionů (a v celém školství miliard). Na základních a středních školách asi čísla vesměs sedí, ale ve VŠ systému je známý fakt, že na jednoho mladého člověka berou dotaci často 2-3-4 vysoké školy najednou.
Namísto jednoduchosti a soustředění se na podstatné – přidáváme tedy další informační systém. Patrně z něj vyleze, že je na Chebsku více chemikářů než na Opavsku nebo tak něco. Věříte tomu?
Václav Klaus ml.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.
Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).
Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.
Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.
Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.
Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz