Článek
Slabou prozíravost není třeba přišívat na klopu Kotojedům ani Kocourkovským, natožpak Číňanům, Italům nebo Čechům, na pohromy totiž není připraven nikdy nikdo a na pandemii koronaviru nebyl připraven celý svět. Však nedokázal čelit ani relativně průhledným spekulacím na světových trzích před dvanácti lety. Jak by si měl narychlo poradit se zákeřným virem útočícím na receptory v lidských buňkách?
Novinkou není virus, na který se brzy něco najde, ani epidemie jako taková. Nové jsou parametry. Svět je natolik propojený, že jakákoli infekce zasahuje v kratičkém časovém horizontu celou planetu. Může jít o oteplování klimatu, finanční krizi, kampaň Me-too nebo koronavirus. Je to jiná realita, než do jaké se moje nebo starší generace narodily. Je mnohem dál a ve většině ohledů čím dál lepší, jen si zvyknout.
Pandemie se šíří rychleji v důsledku vymožeností, jako je svoboda a volný pohyb. Stejným tempem se však rozšiřuje i odpovědnost a úsilí v boji s ní. Způsob, jakým se společnost vybičovala k protiútoku, je povzbudivý. Jsme u nás svědky mimořádné disciplíny lidí, relativního příměří politiků, obětavosti zdravotníků, pružnosti učitelů, kreativity vědců a nasazení bezpočtu dobrovolníků. S něčím takovým se lze setkat právě jen ve vypjatých situacích.
Strkači hlav do písku začali obviňovat z nemoci přílišnou otevřenost naší země, potažmo Evropy. Ještě před několika týdny jsem byl nucen zaslechnout od pár lidí cynické a – Pánbůh je netrestej – až přejícné poznámky o jakési nemoci omezené na Čínu. Pak zase lehkovážné soudy o bláznící severní Itálii. Tak omezeně může uvažovat jen někdo beznadějně uvězněný v minulosti. Ostatně pandemii koronaviru, podobně jako většinu velkých výzev, nebude nakonec možno řešit jinak než kolektivně.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Díky něčemu tak odporně globálnímu, jako je internet, se nám i karanténa snáší lépe. Někteří intelektuálové síť donedávna bičovali Heideggerovým výrokem, že technika překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila žádnou blízkost. Je to naopak nebo přinejmenším fifty fifty. Pro miliony lidí, které nemoc uvrhla do izolace, teď jedinou blízkost nabízí právě technika.