Článek
Přestože zůstal ANC nejsilnější stranou v zemi, utrpěl ve volbách zdrcující porážku. Získal jen 159 křesel v čtyřsetčlenném parlamentu, kde měl dosud 230 poslanců. Výsledek je ještě horší než nejnepříznivější prognózy, které ANC předpovídaly 45 procent.
Strana doplatila na vnitřní rozkoly, ohromnou korupci a špatné hospodářské výsledky země, kterou sužuje vysoká nezaměstnanost zejména mezi mladými. Nedaří se bojovat s obrovskou kriminalitou.
ANC nezbyde než si najít koaličního partnera. Spolupráci už nabídla druhá nejsilnější strana v zemi, středopravá liberální Demokratická aliance, která získala ve volbách 87 křesel.
Demokratickou alianci volí především Afrikánci, další běloši, lidé indického a smíšeného původu.
Demokratická aliance však odmítá dva body programu ANC. Jedním je zákon o národním zdraví slibující zdravotní péči pro všechny, protože na to země v ekonomických problémech nemá.
Druhým ještě podstatnějším bodem, k němuž má výhrady Demokratická alianci, jejíž baštou je Západní Kapsko, je snaha dál podporovat rostoucí podíl černošského obyvatelstva na ekonomice jako odškodnění za léta apartheidu.
Od konce apartheidu uplynulo přes čtvrtstoletí, černošští podnikatelé byli od té doby podporováni a upřednostňováni před bělošskými, což je dost dlouhá doba, aby se sami prosadili. I ve většině postkomunistických zemích se za třicet let vytvořily nové elity, jejichž část nemá nic společného s těmi komunistickými.
Politiku zvýhodňování černošských obyvatel naopak tvrdě prosazuje druhý možný koaliční partner – uMkhonto we Sizwe (MK), který získal 58 křesel. Strana vznikla loni a přisvojila si název kopí národa, které mělo ozbrojené křídlo ANC. To se kvůli tomu se stranou soudí.
MK stavící na zuluském nacionalismu (Zuluové jsou nejpočetnější etnickou skupinou v zemi – pozn. aut.) získala na popularitě, když se do jejího čela v prosince postavil bývalý jihoafrický prezident Jacob Zuma, který je Zulu.
V roce 2018 musel kvůli korupci rezignovat z postu hlavy státu i vedení ANC. V obou pozicích ho nahradil současný prezident Cyril Ramaphosa. V provincii KwaZulu Natal ale MK letos získala 44 procent hlasů, zatímco ANC pouhých devatenáct.
MK je populisticko-levicová strana, která kritizuje špatnou dostupnost zdravotní péče a kvalitního vzdělání.
Nejpodstatnější pro budoucí vývoj Jižní Afriky je její kritika nerovné distribuce půdy, která „zůstává“ bílým farmářům, což už dříve kritizovaly malé radikální strany Economic Freedom Fighters a Inkatha Freedom Party.
MK požaduje její vyvlastnění a rozdělení černošským rolníkům bez náhrad, tedy přesně totéž, co se dálo v Zimbabwe, kde vyhánění bílých farmářů vedlo k totálnímu zhroucení ekonomiky.
Spojení ANC s MK brání především osobní animozity, Zuma nikdy neodpustil Ramaphosovi, že ho vystřídal v čele země i partaje. Pokud by je ANC překonalo a uzavřelo koalici s MK, hrozilo by, že by se z JAR stalo další a ještě horší Zimbabwe, kde byl bílý rasismus vystřídán černým.
Zabírání majetku bílých farmářů, které provází brutální násilí a vraždy, by zcela rozvrátilo ekonomiku země a stáhlo do propasti i ekonomiky Namibie, Lesotha a eSwatini (dříve Svazijsko – pozn. aut.), jejichž měny jsou napojené na jihoafrický rand.
Protože strana staví na zuluském nacionalismu, stouplo by napětí mezi jednotlivými etniky v JAR, a to nejen mezi černošskými a bělošskými, ale i mezi kmeny, které trpěly zuluskou rozpínavostí ze začátku 19. století, což je třeba případ Basutů, kteří byli vytlačeni do Dračích hor, kde pak vznikl jejich stát Lesotho, nebo dnešních obyvatel eSwatini.
Ramaphosa přesto označil výsledek voleb za vítězství demokracie: „Náš lid promluvil, ať se nám to líbí, nebo ne. Svými hlasy jasně ukázal, že naše demokracie je silná.“
Otázkou ale je, jestli si uvědomuje rizika vývoje JAR, pokud by se začaly plnit populistické sliby vycházející z barvy pleti a etnicity.