Článek
I když ještě nevíme, jaká bude výsledná koalice, která bude vládnout Německu po další čtyři období, můžeme položit několik velkých otázek, které tato vláda bude muset řešit. Zároveň nám tyto otázky mohou sloužit jako připomínka současných politických výzev pro Českou republiku.
Vítězství sociální demokracie v Německu znovu rozvířilo debatu, zda sociálnědemokratický model společnosti není mrtvý. Nosnou myšlenkou pro sociálnědemokratický model je silný stát, který bude dostatečně přerozdělovat bohatství ve společnosti. Vítězství sociální demokracie a dobrý výsledek německých zelených napovídají, že jejich voliči si tento model stále přejí. Avšak zklamání může přijít brzy.
Byl to totiž právě sociální demokrat Gerhard Schröder, který zavedl velmi liberální reformu nazvanou agenda 2010. Díky těmto reformám Schröder ztratil svoje místo kancléře a uvolnil místo Merkelové, která velmi obratně využila ekonomický růst způsobený těmito reformami.
Následně, pokud si sociální demokraté vyberou za svého partnera stranu svobodných, kteří velmi usilují o post ministra financí, mohou se naopak dočkat snížení státních výdajů a pokračování přísné rozpočtové zodpovědnosti.
My v České republice můžeme litovat, že v současné kampani slyšíme málo vizí o roli státu a jeho úloze. Debata nebo předvolební sliby se točí hlavně kolem snižování počtu úředníků a státních zaměstnanců. Všechny strany slibují zeštíhlení státní správy, avšak pokud se dostanou k moci, velmi rychle pochopí, že státní správa představuje velkou voličskou základnu. A tak místo zeštíhlení státní správy jsme svědky plošného přidávání, nehledě na výkon, důležitost a ušetřené statní peníze.
V současném postcovidovém kontextu je pravděpodobné, že němečtí sociální demokraté budou muset aplikovat spíše striktní rozpočtovou politiku, která povede k většímu rozevření nůžek v německé společnosti mezi bohatými a chudými.
Druhá velká výzva Německa bude přetransformování bezpečnostní a zahraniční politiky. Německo se za vlády Merkelové svým pojetím zahraniční politiky blížilo k merkantilnímu pojetí Číny. Německo postavilo ekonomii nad všechny ostatní zájmy. Přitom si myslelo, že může zůstat neutrální. Obchodovat se všemi zeměmi a zároveň být kryto americkým nukleárním štítem.
Již prezident Trump poukazoval na tuto skutečnost. USA díky svým investicím do armády zajišťovalo ochranu i Německu, které však do své vlastní armády neinvestovalo. Trump chtěl po Merkelové, aby daleko více peněz šlo na armádní rozpočet. Německo díky ušetřeným nákladům na armádu mohlo tyto peníze využívat jinde. Současný prezident Biden v záležitosti nákupu australských ponorek jasně vzkázal, že v otázce armádních zakázek nebude znát bratra.
Německo tak bude muset přijmout skutečnost, že současný svět je multipolární. Buď se více přikloní na stranu USA, které budou chtít daleko větší gesta a více peněz, nebo se bude snažit o vlastní bezpečnostní politiku a bude strategicky budovat svoji armádu a bezpečnostní složky. V každém případě to bude pro Německo znamenat větší rozpočtovou zátěž.
Navíc Německo není vůbec připraveno na eskalaci konfliktu mezi Čínou a USA. V roce 2020 německý export do USA činil 103,8 miliardy eur, do Číny 95,9 miliardy eur a do Francie 91 miliard eur. Vzhledem k tomu, že mnoho německých firem je přítomno v Číně a obchod s Čínou na rozdíl od USA má dlouhodobě vzestupnou tendenci, budou se němečtí politikové velmi těžko rozhodovat mezi bezpečnostními a ekonomickými zájmy.
Podobně to platí i pro nás. Je až neuvěřitelné, kolik lidí se opírá o mentální schéma zahraniční politiky, které se zakládá na zkušenostech z uspořádání po studené válce. Svět jednoho dobra a jedné síly, která hýbala světem, je pryč. Kategorie východ a západ jsou historickým přežitkem. Do politiky se znovu vrací klíčový problém, a to jasně určit přátele a nepřátele. Pokud začne Německo snižovat svůj obchod s Čínou, ovlivní to negativně i naši ekonomiku. Na tuto skutečnost bychom se měli připravovat již dnes.