Článek
Došlo k tomu i proto, že když demokratická strana vytáhne téma „silné ruky“ (Chráníme Slovensko!), přičemž se významně odkloní od svých dříve proevropských postojů, může si být jistá, že ti voliči, které se jí podařilo nejvíce vystrašit, budou hledat „bezpečí“ u stran, které vládu silné ruky „umějí lépe“.
Skoro by se dalo říci, že právě Fico stvořil svojí předvolební rétorikou volební úspěch fašistické strany Lidová strana Naše Slovensko Mariana Kotleby. Když už se někdo chce se sevřenou pěstí vymezovat proti cizákům všeho druhu, proč volit stranu hlavního proudu, jakkoli před volbami používala rétoriku, za kterou by se nemuseli stydět národovci nejhrubšího zrna? To už je lepší sáhnout přímo po skutečných fašistech.
Podíváme-li se na volební výsledky, je zřejmé, že oněch zhruba 14 procent, které Smer ztratil od posledních voleb, si mezi sebou zčásti rozebrali Kotlebovi fašisti a Slovenská národní strana. Další část Fico odevzdal paradoxně pravicovým stranám, které na rozdíl od levicového Smeru před volbami nezapomněly, že větším problémem pro Slovensko než údajné nájezdy migrantů jsou nefungující školství, zanedbané zdravotnictví a korupce.
Co je pro Slovensko skutečně varující, je skutečnost, že podle prvních sociologických analýz hlasovalo ve věkové skupině prvovoličů pro Kotlebu až 22 procent voličů! Smer se umístil až na pátém místě s necelými osmi procenty. U této věkové skupiny měly také celkově větší podporu demokratické pravicové strany než levice.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Výsledky voleb na Slovensku jsou varováním i pro Česko. Pokud by některé vládní strany podlehly v nadcházejících několikerých volbách pokušení hrát protiimigrační a národnickou kartu stejně jako Fico na Slovensku (nebo jako český prezident Miloš Zeman), je dost pravděpodobné, že by z takových postojů nakonec nejvíce profitovaly strany, jako je Úsvit s Blokem proti islámu nebo komunisté. I u nás by zřejmě platilo, že ti voliči, které by se stranám hlavního proudu podařilo nejvíce vystrašit, by nakonec svěřili svoje „bezpečí“ stranám „silné ruky“, které se příliš netají tím, že liberální demokracie není jejich káva.