Článek
Při jednom, k němuž se Izrael přihlásil, zřejmě zemřel nejvyšší vůdce vojenského křídla Hizballáhu Fuád Šukr. Při druhém zahynul v Teheránu politický vůdce teroristického hnutí Hamás Ismáíl Haníja. V jeho případě je smrt potvrzena, nikoli však to, že za tím stál Izrael, i když se to dá předpokládat.
Mohou se používat různá rčení, ale o božích mlýnech bych nemluvil, protože v obou případech se jim notně pomohlo. Haníjova smrt ukazuje, že ani nejvyšší představitelé Hamásu nejsou tak dobře chráněni, aby se nemohli stát terči úspěšného útoku. Chráněni jsou a dobře, protože Izraeli se dlouho nedařilo zlikvidovat žádného vysokého představitele Hamásu, na to je labyrint tunelů pod Pásmem Gazy příliš spletitý. Ovšem Haníja udělal tu chybu, že se v Teheránu zúčastnil inaugurace nového prezidenta, takže bylo jasné, že se nachází v íránském hlavním městě, kde má jednu ze svých rezidencí. Útok je výsledkem úspěšné zpravodajské práce. Je ale také možné, že si Haníja byl příliš jist svou bezpečností a použil třeba svůj vlastní telefon. To pak není těžké zjistit, kde se pohybuje.
I tak zbývá mnoho otázek, především ta, jak je možné, že Haníja nebyl v Teheránu lépe chráněn. Mluví se vzdušném útoku. Dům, v němž skončila Haníjova pozemská pouť životem, měla zasáhnout snad raketa nebo střela s plochou dráhou letu. Jak to, že ji nebo stroj, který ji nesl, íránská protivzdušná obrana nezjistila? Má Izrael tak dokonalou techniku a Írán tak špatnou? Nebo Haníja Teheránu za dostatečně silnou ochranu vlastně ani nestál?
I když Írán mluví o nezničitelném přátelství a posílení vazeb mezi Teheránem a Palestinou, Haníjova smrt je pro teroristický Hamás nepříjemnou ranou. A to bez ohledu na to, že struktura Hamásu je složitě propletená a smrt jednoho vůdce neznamená automaticky konec celé organizace. To se ostatně ukázalo v roce 2004, když Izraelci při náletu zabili zakladatele hnutí, poloslepého šajcha Ahmada Jásína. Haníja však Hamás reprezentoval, byl obecně známý a uznávaný, stál u jeho počátků, byl Jásínovým spolupracovníkem. Tak výraznou osobnost Hamás nemá. Navíc se dá očekávat, že v hnutí teď propukne boj o moc.
Přestože zaznívají slova o eskalaci a odvetě, Hamás je oslaben. I mnohem kryptičtější organizace, jako jsou Al-Káida nebo Islámský stát, měly problém nacházet nové silné vůdce.
Zatímco Haníjova smrt je potvrzená, ale útočník ne, v případě Fuáda Šukra je tomu naopak. Izrael se k útoku na budovu na předměstí Bejrútu, kde měl být jedním z několika zabitých, otevřeně hlásí. Šukr měl stát za víkendovým útokem na drúzskou obec Madždal Šams na Golanských výšinách. Íránem vyrobená raketa tam zasáhla fotbalové hřiště, přičemž zabila 12 dětí. Izrael pohrozil tvrdou, ale omezenou odvetou, protože na takové zvěrstvo nereagovat nemůže, to by bylo vnímáno jako projev slabosti. Hizballáh proto stáhl své jednotky i zbraně od hranic s Izraelem, dokonce snad za řeku Litání, jak to požadují Izraelci.
Počítal s úderem na sklady zbraní, ale ne na jednoho z nejvyšších představitelů Hizballáhu. Šukr vybudoval ozbrojené křídlo Hizballáhu, stál za jeho vybavením účinnými zbraněmi získanými od Íránu, mezi nimiž byly rakety nejrůznějších druhů včetně těch dlouhého doletu, střely s plochou dráhou letu včetně protilodních i drony. Považuje se za autora většiny velkých teroristických útoků na Izrael.
S těmi sice Hizballáh neskončí, jeho smrt bude mít na vedení šíitského teroristického hnutí mnohem menší dopad než Haníjova likvidace na vedení Hamásu. Nicméně podobně schopní a zkušení experti se nenacházejí snadno. Otázkou je, jak libanonské hnutí se silnými vazbami na Írán, které je prodlouženou rukou íránských revolučních gard, zareaguje. Hizballáh od propuknutí války v Gaze ostřeluje Izrael, takže musela být evakuována oblast u hranic s Libanonem, což postihlo i několik severoizraelských měst. K rozsáhlejšímu útoku ovšem nepřistoupil, Izrael tak nebyl nucen bojovat na dvou frontách, což by Hamásu v Pásmu Gazy nepochybně pomohlo.
Hizballáh nemůže nepodporovat Hamás a neútočit na Izrael, to je v oblasti de facto povinnost, kdo by to neudělal, byl by vnímám jako zrádce Palestinců a potažmo všech Arabů. Ti sice mají různé cíle, ale nedeklarovat podporu Palestincům si dovolit nemohou. Zatím si však vzájemný konflikt nepřála ani jedna strana. Jak to změní Šukrova smrt – bude-li potvrzena – je otázkou. Je to úder na vedení Hizballáhu, na blízkého spolupracovníka vůdce Hizballáhu Hassana Nasralláha, který od letní války s Izraelem z roku 2006 jedná velmi opatrně, protože si pamatuje, jaký zničující dopad měly izraelské odvetné útoky.
Vzájemná válka by byla měla úplně jiný rozsah než válka v Pásmu Gazy – a i ta je tvrdá. Hizballáh je mnohem mocnější než Hamás. A je mnohem bližším spojencem Teheránu či spíše íránských revolučních gard než Palestinci z Hamásu. Pokud by se konflikt rozhořel, byl by skutečně velký. Přesto si ale myslím, že americký ministr obrany Lloyd Austin má pravdu, když říká, že velkému konfliktu se lze vyhnout – pokud se někomu neudělá rudo před očima.
Nesmí se ovšem zapomínat, že podobně jako draci v pohádkách i Hamás a Hizballáh mají více hlav a utnutí jedné nemusí stačit. A i kdyby se odstranily všechny, neznamená to konec odporu proti Izraeli, pokud se nevyřeší palestinská otázka. Když Perseus utnul hlavu Gorgoně Medúse, z kapek její krve se rodili jedovatí hadi.
