KOMENTÁŘ: Istanbulská úmluva jde do parlamentu – Alexander Tomský

Náklonnost lidí věřit bludům je nekonečná. Za mého mládí pod vládou jiné ideologie se o takovém člověku říkalo, je blbej nebo vyčůranej (kariérista), třetí možnost není. Věřících komunistů už bylo v 70. letech minulého století jako šafránu. Bylo by ale nesprávné myslet si, že je tomu tak i u dnešních politiků.

Mnozí jistě věří, že přinejmenším v subjektivním smyslu existuje více pohlaví, a pokud se někdo cítí jako žena nebo muž, ačkoli se narodili do opačného těla, proč bychom je neměli tolerovat a chránit, i když to o nějakém třetím pohlaví nesvědčí. Na rozdíl od ostatního světa je naše západní civilizace opravdu tolerantní a tihle transgenderoví podivíni jí nijak nevadí, nikdo je nepronásleduje ani nediskriminuje.

Jakmile však zavedeme do právního systému ideologii genderu, tak si zaděláme na pořádný průšvih. Istanbulská úmluva totiž pod záminkou ochrany týraných žen, což s celou záležitostí nesouvisí, vnáší do legislativy blud, že je muž, jenž se považuje za ženu, z právního hlediska žena. Tato právní fikce má katastrofální dopad na ženské sportovní disciplíny, věznice pro ženy (v Anglii 60 procent sexuálních útoků spáchaly ve výkonu trestu „transženy“) a zejména na zmatenou dospívající mládež, která místo psychologické pomoci získala rovnou právo na blokaci puberty čili na nezvratitelné poškození své většinou přirozené sexuality, byť někde homosexuální. Nešťastníků, kteří prodělali takový přerod, přibývá a právem napadají zdravotnictví, že jim nepomohlo vyrovnat se s problémem puberty jinak než operativně. Na svědomí to mají transaktivistické neziskovky, jež psychologickou terapii zakazují.

Podíváme-li se na praxi, kterou úmluva zavedla na Západě, pochopíme, o co vlastně běží. Vznikl totiž dohlížitelský orgán nazvaný Grevio, který sleduje dodržování úmluvy. Jeho inspektoři si neustále stěžují na zaostalé země – jako Polsko nebo Itálii –, kde školy, soudy a státní instituce stále vycházejí ze stereotypu binární tradiční rodiny. Pokud termínem gender (kdysi znamenal ženský a mužský rod) dnes rozumíme pouhou konvenci čili očekávanou společenskou roli muže a ženy, která se projevuje typickým chováním, oblečením, postojem k sociálním problémům a podobně, můžeme mluvit o proměnlivé sexuální reprezentaci. Můžeme se marně pokoušet propagovat unisex a rozdíly v psychice odlišného pohlaví potlačovat. To ale neznamená, že můžeme beztrestně popírat biologii, na jejímž základě konvence vznikla.

Žádný transmuž ani transžena se opačným pohlavím doopravdy, se vším, co to obnáší, stát nemohou a zmatená mládež bude pouze podléhat fluidní představě své sexuality, což bude mít ještě větší negativní dopad na porodnost než dnešní hédonismus. Chceme tohle pod rouškou ochrany žen zavádět do škol?

Mnozí politici si nepřipouštějí pochyby, proč by se měli vymezovat vůči něčemu, co propagují Evropská komise, politické „neziskovky“ a do značné míry i západní elity. A protože u nás vládne politický kartel a ten se opozice ani špatně organizované většiny nebojí, tak se přizpůsobíme.