KOMENTÁŘ: Íránské čekání na Godota, nažraný vlk a celá koza – Alex Švamberk

Izrael i Spojené státy, které do oblasti vyslaly druhou letadlovou loď, čekaly, co bude. Íránský poslanec Ahmad Bachšaješ Ardestani prohlásil, že útok bude dvakrát silnější než dubnová odveta za izraelský útok na íránský konzulát v Damašku. Írán tehdy po ani ne dvou týdnech vyslal na Izrael 170 dronů, 30 střel s plochou dráhou letu a 120 balistických raket, z nichž naprostá většina byla zničena. Další takový útok by vyžadoval nasazení značných sil.

Spekulovalo se, že tentokrát by se k Íránu mohli přidat i jeho spojenci, a tak by Izrael nečelil jen střelám vypáleným ze vzdáleného Íránu, ale také z Libanonu nebo od jihu z Jemenu. Jemenští Húsíové opakovaně vypalují různé střely a drony na Izrael a jednou se jim dokonce podařilo zasáhnout dům v Tel Avivu, což si vyžádalo jednu oběť. Přidat se měly i různé irácké milice podporované Teheránem, které pravidelně útočí na základny v Sýrii a Iráku. Pokud by všichni koordinovaně zaútočili ve stejnou dobu, Američané by nemohli jen likvidovat íránské střely mířící na Izrael, ale museli by také chránit vlastní muže. Izrael by přitom čelil útokům z několika stran, přičemž drony a rakety vypálené z Libanonu dosáhnou jeho území v řádu minut. Libanonský Hizballáh přitom má dobrý důvod zaútočit na Izrael. Těsně před útokem na Haníju se Izraelcům podařilo ze vzduchu zasáhnout budovu, kde se zrovna nacházel nejvyšší velitel vojenského křídla Hizballáhu Fuád Šukr, který útok nepřežil.

Důvodů pro odvetu je dost a všichni vědí, že Írán nemůže neodpovědět, ztratil by kredit regionální mocnosti. Přesto útok nepřichází. Připomíná mytického Godota, na kterého ve hře Samuela Becketta čekají Vladimir a Estragon, protože by jim měl změnit jejich život. Na konci obou dějství však přichází chlapec, který jim řekne, že dneska Godot nepřijde. Až zítra.

Samozřejmě je možné, že Írán s odvetou mazaně čeká na příhodnější podmínky, až opadne zvýšená bdělost Izraelců a ukolébaní Američané zase začnou stahovat své posily. Jenomže s plynoucím časem efekt odvety klesá. To dobře známe i u nás v případě verdiktů soudů vynesených víc než deset let po spáchání zločinu.

Zřetelně je vidět, že se Íránu do odvetného útoku moc nechce, i když s odpovědí na takovou potupu, jako bylo zabití Haníji v přísně střeženém komplexu budov íránských revolučních gard, nelze donekonečna otálet. Čím dřív přijde, tím jasněji Teherán ukáže, že jsou hranice, které nelze překračovat.

Otevřená zadní vrátka si nechává i nejvyšší duchovní vůdce Íránu ajatolláh Chameneí. Na setkání Národního kongresu mučedníků provincie Kohgilujeh a Bojer-Ahmad 14. srpna mluvil o tom, že Američané vedou proti íránskému lidu psychologickou válku s cílem ho zastrašit a donutit k ústupu na různých frontách. Té se podle něj nesmí podléhat, protože se moc USA přehání. „Kdyby se dnes vlády, které se podřídily požadavkům utlačovatelů bez ohledu na to, jestli to jsou velké nebo malé národy, spoléhaly jen na svůj lid a své schopnosti a poznaly skutečnou sílu nepřítele bez jejího přehánění, mohou tvrdě říci ne těmto požadavkům,“ prohlásil. A řekl také zajímavou větu: „Podle výkladu koránu netaktický ústup v jakékoli oblasti ať už vojenské, nebo v politice, propagandě, či ekonomice vyvolává boží hněv.“ Tím si ponechává otevřené dveře pro taktický ústup, kdy by se žádná odveta nemusela uskutečnit.

Už z odkládání odvety je patrné, že Írán nejen sílu případné odvety, ale i všechny kroky odvažuje na lékárnických vahách. Nechce se jen vyhnout velké válce s Izraelem, ale nelíbí se mu ani představa dalšího izraelského odvetného kroku, který by mohl mít vážnější následky než v dubnu. Izrael tehdy odpověděl na íránskou odvetu vysláním nejen dronů, ale zřejmě i aerobalistických raket, které se obtížně sestřelují. Co by následovalo v případě většího úderu, který by nemířil jen na vybrané vojenské základny, si umějí v Teheránu představit. Nelze zapomenout na spektakulární odpověď Izraele na útok Húsíjů na Tel Aviv. V přístavu Hudajdá zničil zásobníky ropy a město bylo bez proudu.

Dá se proto předpokládat, že Írán bude spíše ponoukat své spojence, aby špinavou práci odvedli za něj. Hizballáh sice dál ostřeluje Izrael, ale také se do masivní odvety nežene. Jeho vůdce Hasan Nasralláh si pamatuje, jaký zničující dopad měla na jih Libanonu válka Hizballáhu s Izraelem z léta 2006.

Je tu ale ještě jedno vyústění, které by se mohlo hodit všem aktérům - nějaká dohoda o míru nebo alespoň o příměří v Pásmu Gazy. To by se vlk nažral a koza zůstala celá. Zájmem ukončení konfliktu s desítkami tisíc palestinských obětí lze omluvit i to, že se tentokrát na Izrael neudeří. A pokud by se dostali na svobodu zbylí izraelští rukojmí, dalo by se říci, že Hamás už byl potrestán dost, i když nebyl zcela vykořeněn, a jeden z jeho vůdců Jahjá Sinvár by zůstal naživu.