Článek
Můžeme být šokováni, právem pobouřeni a zklamáni, že pokrokářská idea postupného vývoje společnosti k lepší je jen vysněnou iluzí. Toto není pouhé zaškobrtnutí nebo výsledek převratu jako po svržení íránského šáhinšáha. K ničemu takovému v Iráku navzdory jeho labilitě nedošlo. Ukazuje to, že Irák je na cestě k teokracii, protože o sňatcích rozhodují duchovní.
Šíitští duchovní jsou v Iráku mocní. Šíité se k moci dostali po svržení diktátora Saddáma Husajna. Vyhráli volby, protože vlivný ajatolláh Sistání ve svém britském exilu pochopil, jak volby fungují a mazaně toho využil. Aby získal pro šíitskou koalici co nejvíc hlasů, při kázáních zaznívala výzva, aby všichni šli volit. A tak se i zahalené šíitky, které skoro nikdy nevycházely samy ven, postavily do front před volebními místnostmi a odevzdaly své hlasy. Šíité vyhráli a od té doby Iráku vládnou. Nyní vidíme výsledek. Nebudu se ale lacině ptát, jestli to náhodou za Husajna nebylo lepší, protože to byl člověk, který masově vyvražďoval šíity i Kurdy a neváhal proti nim nasadit plyn.
Je možné, že zákon nakonec bude muset být upraven, nebyl přijat jednomyslně a vyslovilo se proti němu dost poslanců. Mlčet asi nebudou ani organizace na ochranu dětí, protože legalizace dětských sňatků je flagrantním porušením práv dítěte. OSN a její dětský fond UNICEF, doufejme, nebudou mlčet.
Otázka však je, jak se nyní stavět k Iráku, který je stále jedním z opěrných bodů pro boj s terorismem na Blízkém východě, a i my jsme mu prodali zbraně. Tvrdit, že je to vnitřní záležitost Iráku, by bylo pokrytecké, jestliže obhajujeme demokratické hodnoty.
Je tu však ještě jeden související aspekt, který se netýká jen Iráku – a tím je hodnotový žebříček lidí z odlišných kultur. Pokud Iráčané jako jeden muž nepovstávají, tak je pro mnohé z nich něco takového přijatelné. Pokud je tato a podobné otázky nepálí, těžko si lze představit, že když přijdou do Evropy, tak se vzdají svých dlouholetých přístupů a svého žebříčku hodnot se zřeknou.
Tento problém už na Západě zažíváme. Dost se toho napsalo o vraždách ze cti v Německu i dalších zemích. A jsou tu i případy mrzačení dívek, jimž se provádí ženská obřízka. Protože v EU něco takového legálně není možné a asi by si to skoro nikdo nelajsnul, tak se dívka v patřičném věku pošle za příbuznými žijícími ve vlasti jejích rodičů v nějaké zapadlé vesnici.
Ze stejného pytle jsou i požadavky, aby země, kde našli nový domov, umožnila uplatňovat třeba právo šaría. Tady už nejde jen o prosazování práv přistěhovalců, svobodu vyznání a jazykovou svobodu či způsob porážky dobytka. Jde o snahu zavádět cizí kulturní vzorce do naší kultury, které ji ohrožují, protože zpochybňují naše hodnoty, především nadřazují všemu islámské právo, což rozmělňuje roli státu. Je potřeba si pamatovat, že jedním z největších výdobytků demokracie je nadřazení světského práva církevnímu.