Článek
Porodnost výrazně klesá, ovšem vše se může změnit, až bude mít děti silný ročník 2007. Už jsme viděli, jak v jeho případě chyběla místa ve zrušených školkách, pak na základních školách, a nakonec i na středních. A až budou zakládat rodiny, budou porodnice chybět. Už v případě školek a škol jsme viděli, že co se zruší, se nesnadno obnovuje s mnohem vyššími náklady, pokud se vůbec podaří.
Že se současná vláda nedívá, co může nastat kolem roku 2030, není dobře, ale ještě horší jsou aktuální dopady. Ona racionalizace totiž znamená jediné - náklady se jen přenášejí na rodičky. Budou si muset hledat vzdálenější porodnice a porodníky, kam budou muset dojíždět. To jim zabere víc času a bude je to stát i víc na dopravě. Občané - v tomto případě rodičky - to však mají chápat.
Tak jako měli chápat, že na poštu budou mít dál, protože ne všichni důchodci si nechávají posílat peníze na účet. Oni taky potřebují hotovost, pro kterou by si museli chodit k bankomatu. Na poště ji dostali. Nemluvě o tom, že jsou i tací, kteří jsou nepohybliví a počítač ani chytrý mobil už nejsou schopni ovládat. Ti potřebují, aby jim důchod přinesli domů, ovšem zatímco dříve ho nosili někdy mezi devátou a jedenáctou, nyní to je někdy mezi desátou a pátou. A oni si musejí sehnat někoho, kdo pošťačce otevře, ne na dvě hodiny, ale na pět šest hodin, na což už hodná sousedka nemusí mít čas. Pokud je to asistentka, tak jí musejí zaplatit.
Pokud se někdo ohrazuje, tak je vnímán jako potížista nebo dezolát, který touží po návratu starých pořádků a podléhá slibům populistů v opozici.
Avšak chtít mít blízko poštu nebo porodníka a nemuset shánět dětského nebo praktického lékaře ve vedlejším městě přece není něco, nad čím by se měl někdo podivovat. Měl by to být standard. Ono není zdravé táhnout se hodinu s nemocí nebo s nemocným dítětem k doktorovi. A pokud člověk nemá auto, tak tím navíc ohrožuje spolucestující v autobusu.
Občané nejsou třísky, které létají, když se kácí les výdajů.
Pokud současná vláda postupuje tímto způsobem, není divu, že mnozí poslouchají sliby opozice. Když někdo říká, že se zasadí, aby se nerušila porodnice, nemocnice nebo pošta ve městě, nezní jako populista, slibující nesplnitelné, jako jsou německé platy do pěti let, nýbrž jako politik hájící potřeby a zájmy občanů. A od toho politici v zastupitelské demokracii jsou. Platí to i případě, že chce omezit negativní dopady úspor nebo důchodové reformy. Jsou opravdu povolání, která nejde vykonávat do 67 let.
Pokud šéf klubu topky Ondřej Jakob řekne v televizi, že si tito lidé mají už během výkonu těžké práce hledat nové, méně namáhavé zaměstnání, ukazuje to nejen jeho přístup k lidem. Kvalifikovaný člověk, ať už hutník, nebo sestra, si má po práci zavčas hledat jiné zaměstnání místo toho, aby se věnoval rodině nebo si odpočinul? A pak jít dělat něco, co neumí, na co nestudoval nebo se nevyučil? A třeba za míň peněz? To je však nejen ukázka jeho pohledu na pracující, ale také ukázka nezměrného plýtvání. Pokud se někdo naučí svou profesi, má ji vykonávat. Rekvalifikace je drahá a ne vždy úspěšná. Nebudu sklouzávat na jeho úroveň a říkat mu, že by si po dvaceti letech mohl zkusit něco jiného než politiku.
Vládní politici si však musejí uvědomit, že občané mají své potřeby a že je nelze dále zatěžovat v rámci svaté krávy úspor, jež se někdy mohou ukázat jako velmi nákladné.
A ani sliby zvyšování důchodů nejsou ryzí populismus. Oni někteří důchodci skutečně žijí od důchodu k důchodu a musejí obracet každou korunu, když tak prudce stouply nejen ceny potravin, ale i ceny energií nebo daň z nemovitosti či nájemné.