Článek
Hlavní výmluva spočívala v tom, že se jedná o nákladovou inflaci vázanou na růst ceny ropy, elektřiny a plynu. Ceny komodit nemůže přímo ovlivňovat žádná centrální banka na světě, natož pak tak česká. Můj oblíbený francouzský ekonom a investor Charles Gave s oblibou připomíná, že centrální banky mohou vytisknout hromady peněz, avšak ropu vytisknout neumí. Centrální banky mají jedinou nepřímou možnost, jak ovlivňovat cenu komodit, a to přes devizový kurz dolaru.
Nyní se však dostáváme do zajímavé situace. Ceny elektřiny a zemního plynu od začátku roku 2023 na trzích výrazně klesly. Příběh ropy je trochu složitější, protože OPEC nedávno snížil svou produkci, a tím pádem ropa vyskočila o pět dolarů na barel během jednoho dne. OPEC je připraven snižovat produkci i nadále. Strategické ropné rezervy by se navíc měly začít plnit, jakmile cena americké lehké ropy klesne na hranici 70 dolarů za barel. Avšak díky silné koruně ceny pohonných hmot na čerpacích stanicích klesají na minima. Pro Českou republiku by se tak problém mohl zdát být vyřešen. Ropa, zemní plyn a elektřina jsou na stejných úrovních jako před krizí. Jaké je však překvapení, pokud vkročíme do obchodu nebo restaurace a vidíme, že ceny nadále rostou. Jak to vysvětlit?
Důvodem je, že ČNB se nepodařilo inflaci udusit v jejím počátku, a trvá tak již dlouhou dobu. A jelikož inflace je dlouhodobá, objevují se legitimní nároky na zvyšování mezd. Lidé nemají jinou možnost, jak si zachovat životní úroveň, než žádat o zvýšení mezd. Firmy, vzhledem k tomu, jak napjatý je trh práce v Česku, nemají jinou alternativu než přidat, aby si udržely kvalifikovanou pracovní sílu. Tento trend v poslední době potvrdil jeden z největších českých zaměstnavatelů, firma Škoda, plošným zvýšením platů. A není to jediná firma.
Inflace tak chytne druhý dech. Nesmíme se nechat zmást statistickými čísly. Inflace sice může výrazněji klesnout, protože ceny pohonných hmot a energií jdou dolů a taktéž meziroční inflace se porovnává s čísly s předchozím rokem, kdy už inflace byla vysoká. To ale neznamená, že ceny všeobecně budou klesat. Právě díky růstu platů nebude pro pokles prostor. Inflace by sice měla v dohledné době klesnout pod 10 %, ale k inflačnímu cíli 2 % se nedostane ani náhodou. Bude velmi těžké při současném růstu platů dostat inflaci pod 5 %.
A to není všechno. Jelikož česká statní pokladna zeje prázdnotou, připravují se nové daně. To se dalo očekávat. Připomeňme jeden málo zmiňovaný důvod, proč je současné hospodaření vlády při vysoké inflaci tragické. Vysoká inflace je jistou formou zdanění úspor českých občanů ve prospěch státního dluhu. Za normálních okolností by měl při vysoké inflaci státní dluh mechanicky klesat vůči HDP, což dnes vidíme například u Itálie. V České republice naopak roste.
Všechny možné úpravy, jako zvednutí sociálních odvodů pro OSVČ nebo zrušení tří kategorií DPH a další nové daně, budou mít za následek, že ceny nadále porostou. Už ne tak zběsilým tempem, jaké jsme znali doposud, ale porostou nadále. Zvýšené odvody budou muset živnostníci promítnout do svých cen, stejně tak obchodníci využijí zvýšení DPH pro další zdražování. Aby toho nebylo málo, Evropský parlament schválil reformu emisních povolenek, což je opět jiná forma daní. Od roku 2027, tedy prakticky za chvíli, by měly nově vzrůst ceny pohonných hmot. Takže půjde o další silný inflační impuls. Boj s inflací tedy jen tak nekončí.
Kritikům vlády bývá často předkládáno, že jen kritizují a nenabízejí konkrétní řešení. Ta by měla být v gesci ministrů a jejich poradců. Publicista může jen skromně poukázat k principům. Česká vláda by se měla zaměřit společně s ČNB na boj s inflací místo zmatených pokusů o důchodovou reformu, nové daně a nové dotace. Porazit inflaci by měl být úkol číslo jedna. Až zde bude ekonomicky stabilní prostředí, lze plánovat další změny. V opačném případě hrozí, že se i upřímně míněné snahy minou účinkem.
Míra inflace v EU klesla na 8,3 procenta, v Česku je dvojnásobná
