KOMENTÁŘ: Húsíové musí dostat přes prsty – Alex Švamberk

Západ ale neměl jinou možnost než zaútočit na pozice Húsíů podporovaných Íránem. Ti totiž od konce loňského října útočí na lodě proplouvající průlivem Báb al-Mandáb. Jednu z nich – Galaxy Leader – unesli, na další útočili z rychlých člunů, vypalovali na ně sebevražedné drony nebo protilodní rakety. Právě tudy vede jedna z nejdůležitějších námořních obchodních cest z jižní Asie a Dálného východu přes Suezský průplav do Evropy.

Úžině oddělující Rudé moři od Indického oceánu se nedá vyhnout, normálně tudy prochází přes dvanáct procent celosvětového obchodu. Nepřeváží se tudy jen to, co si objednáváme od Ali Baby z Číny, nebo textil z Bangladéše, ale také automobily nebo ocel a baterie. Kvůli útokům, kterých už bylo 27, však velcí kontejneroví dopravci volí bezpečnější cestu kolem celé Afriky, která je ale výrazně delší, trvá o celé dva týdny déle. To nejen prodražuje dovezené zboží, ale také to klade dvojnásobné náklady na počet kontejnerů a lodního prostoru.

Nezasáhnout opravdu nebylo možné. Také z toho důvodu, že tudy kromě zboží z Asie prochází také trasa zkapalněného plynu z Kataru, třebaže žádný z velkých tankerů dosud napaden nebyl. Problém byl tak vážný, že Rada bezpečnosti OSN v noci na středu schválila rezoluci odsuzující útoky Húsíů vyzývající je, aby s tím přestali. Přes napjaté vztahy se Západem ji nevetovala nejen Čína, pro kterou útoky představují také problém, ale dokonce ani Rusko. Pro Húsíe to však byl jen cár papíru, což dali záhy najevo – den po jejím schválení vypálili rakety na další loď. Jiná možnost než je klepnout přes prsty skutečně nebyla, ačkoliv rezoluce samotný útok neautorizovala.

V takovém případě už nereagovat nešlo. Húsíové, a hlavně Íránci, kteří je podporují a naznačují jim, co mají dělat, moc dobře vědí, že efekty konfliktů se nesčítají, ale násobí. Za normální situace by si tolik útoků dovolit nemohli. Húsíové je ovšem vydávají za podporu Palestinců, i když zdaleka neútočí jen na izraelské lodě, jak říkají. Tato rétorika je do jisté míry ochraňuje před útoky sunnitských arabských zemí, jako jsou Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty, které už s Húsíi vedli válku. Ovšem zejména Egyptu už musejí lézt Húsíové na nervy, protože v lednu eviduje meziroční pokles příjmu za proplouvání Suezským průplavem o 40 procent. Bezpečnostní analytik Milan Mikulecký v pátečním podcastu Zbytečná válka ovšem správně připomněl, že jakýkoli útok na Húsíe by obyvatelé arabských zemí vnímali jako poklonkování před Západem a zradu Palestinců, jejichž boj za svobodu je v arabském světě vnímán jako svatý. Kdyby nezaútočili teroristé z Hamásu na Izrael a ten se nemusel bránit, Húsíové by si podobné útoky na lodě dovolit nemohli.

Samozřejmě, že s každým dalším konfliktem bezpečnostní riziko roste, ono ovšem nelze nechat agresory dělat si, co chtějí, a ustupovat jim v zájmu zachování míru. Protože s jídlem roste chuť.

Ale je pravda, že to trochu připomíná doby před druhou světovou válkou, ve které se také mnoho menších konfliktů nakonec slilo v jeden obrovský. Italové zaútočili v roce 1935 na Habeš, o rok později propukla španělská občanská válka, kde vzbouřeného caudilla Franka podporovaly nacistické Německo a fašistická Itálie. V roce 1937 začal „čínský incident“, což byla krvavá japonská invaze, v roce 1938 připojilo hitlerovské Německo Rakousko a okleštilo Československo.

Ani německý útok na Polsko 1. září 1939, tedy v době kdy už bojovali Sověti s Japonci v Mongolsku, jenž se bere za začátek druhé světové války, v té době nevypadal jako úvod k velkému konfliktu. Británie a Francie sice vyhlásily Německu válku, ovšem ta se ne náhodou označovalo za podivnou, protože se v ní skoro nebojovalo. Teprve německý útok na západ na Belgii, Nizozemsko a Francii ukázal, že už půjde do tuhého, světovou se válka však stala až v roce 1941, kdy Německo napadlo SSSR a Japonsko Havaj. Až tehdy všem došlo, jak nebezpečný je Hitler a že se měl zavčas zastavit. Agresory není dobré nechat vyrůst. Je liché doufat, že se to s nimi nějak zamachlí v rámci zachování míru a  lukrativních obchodů. Rusko a Írán to jasně ukazují.