Článek
Tanečky okolo oznámení, že Babiš do klání o Hrad půjde, působily trapně. Měly však své důvody. Zájem o předsedu ANO neupadal, pořád se spekulovalo, jestli ano, nebo ne, takže nezmizel z médií. Marketingově to byl šikovný tah, protože okolo kandidáta, či potenciálního kandidáta, se musí pořád něco dít.
Dlouhé čekání na termín však mělo i další důvody. Babiš si počkal na výsledky ANO v komunálních volbách, které hnutí přinesly navzdory soudu řadu úspěchů a ukázaly, že je sice jasný lídr, ale už nejde jen o hnutí jednoho muže, jenž nemá v komunálu šanci. Vytvořilo si slušnou základnu po celé republice.
Pozdní oznámení kandidatury mu umožnilo poznat, s jak silnými soupeři se bude potýkat. Kdyby se objevil nějaký příliš silný, u kterého by bylo jasné, že s ním prohraje, Babiš mohl vyhlásit bez ztráty kytičky, že nekandiduje. Šikovné.
Nyní ví, že proti němu extra silní kandidáti nestojí. Danuše Nerudová má přece jen úzkou základnu podporovatelů, i když zaboduje u mladých, jenomže ti prezidentské volby nerozhodují, jak poznal už Karel Schwarzenberg.
Potenciál Pavla Fischera je ještě menší a generál ve výslužbě Petr Pavel nemá z času komunistické minulosti úplně čistý štít, možná ho má ještě poskvrněnější než Andrej Babiš, i když se to některá média snaží bagatelizovat. Ale je to marné asi tak, jako hledat článek vlevo dole, který tam nikdy nebyl. Navíc v této zemi není tradice, že by v čele státu stál voják.
Babiš má slušnou šanci uspět, má široký záběr, stáhl levicové voliče, ale i některé napravo, kteří více koukají na peníze než na ideje. A není žádný radikál, jenž by opouštěl EU, na to z ní má dost peněz.
Babiš bude kandidovat na prezidenta
Otázkou však je, co mu výhra může přinést. Prezidentská funkce je sice nejprestižnější, ale hlava státu velké pravomoci nemá. Jít do sněmovních voleb by bylo logičtější, protože s chybami, jež rychle vrší pětikoalice, rostou šance ANO, a z pozice premiéra lze dění ovlivňovat více. Je možné, že je Babiš už neustálými boji unaven, přece jen mu je už 68 let, a líbí se mu do jisté míry ceremoniální funkce, v níž se může setkávat se světovými státníky. Navíc jako prezident se zapíše výrazněji do historie. To udělá dobře každému.
Nelze však vyloučit, že Babiš hraje vyšší hru a sází na to, že po slušném úspěchu v komunálních volbách a vítězství v prezidentských, ovládne ANO i ty parlamentní tak výrazně, že sestaví vládu samo nebo s podporou nějakého výrazně slabšího partnera. On pak přes „svého“ loutkového premiéra bude schopen prosazovat vlastní politiku asi tak, jak to dělá, v trochu jiné pozici, v Polsku Jarosław Kaczyński. Vzhledem k rozložení sil v Senátu asi nemá šanci změnit Ústavu, aby tuzemský systém posunul k prezidentskému, jako to udělal stejně starý Recep Tayyip Erdogan v Turecku.
To by byla ta nejhorší varianta. Ale už stávající situace je tristní, když má vysoké šance na vítězství v prezidentských volbách muž, který je souzen v souvislosti s dotačním podvodem. Odsouzen sice nebyl, ale to, že Agrofert vrátil padesátimilionovou dotaci, svědčí o tom, že něco nebylo – alespoň z unijního pohledu – v pořádku. To nedělá dobré jméno naší vlasti. Skutečně není naše polistopadová politika schopná vygenerovat aspoň pár politiků s vizí? V zemi, kde se narodil Masaryk? Vždyť dosud všichni prezidenti byli spojení s předlistopadovou érou a za nimi pusto prázdno.
Que c´est triste (Je to smutné), jak zpíval nebožtík Charles Aznavour ve známém šansonu…