KOMENTÁŘ: Hradní věrchuška – Alex Švamberk

Kancelář na vyjmutí své šéfky z povinnosti hlásit kontakty trvala ještě koncem dubna, když už byl prezidentem Petr Pavel. Až poté, co se případ medializoval v Právu, kancelář otočila: „Výjimku pro Hrad ze zákona o lobbingu nechceme a nepotřebujeme,“ uvedla na síti X.

Že by se Vohralíkové taková výjimka líbila, je celkem pochopitelné. On nikdo nechce mít všechny své kroky pod dohledem a uvádět každý kontakt, i když se ničeho nedopouští. Pak by si ovšem měla vybrat jinou práci.

Jenomže ono nejde jen o jednu jedinou osobu, která si neuvědomila, co si může dovolit chtít a co už je příliš. Byť i to je s podivem u tak zkušené úřednice, která byla vedoucí Kanceláře Senátu a ředitelkou odborných útvarů někdejšího premiéra Jana Fischera.

Na kauzu reagoval i bývalý diplomat a právník Petr Kolář, který pomáhal Pavlovi s kampaní a žádnou oficiální funkci nemá. Rovnou se pustil do deníku Právo, že šíří dezinformace a plete si hrušky s jablky. Zmiňoval se dokonce o omluvě. Když mu v konverzaci na síti X odpověděl Ivan Gabal, že na webu Hradu to ještě není, Kolář mu odpověděl, že to vyřídí Vítkovi (novému mluvčímu Hradu a jeho jmenovci Vítu Kolářovi – pozn. red.), aby to tam zařadil.

To zrovna nevypadá, že Petr Kolář nemá s Hradem nic společného. Pavel se přitom po svém zvolení dušoval, že Kolář žádnou funkci mít nebude, a jediný „kolář“, který bude na Hradě bude „protokolář“ . [celá zpráva]

Kolářovo zapojení je mnohem vážnější než přání Vohralíkové. Petr Kolář totiž není jen zkušený bývalý diplomat, velvyslanec ve Švédsku, v Irsku, v USA nebo v Rusku a také bývalý náměstek ministra zahraničí. Tento přítel na telefonu je od roku 2014 spolupracovníkem americké lobbistické a právní firmy s globální působností Squire Patton Boggs, která lobbovala nejen pro jednotlivá americká velkoměsta, ale i pro chemický, těžařský a energetický průmysl, pro leteckou dopravu nebo zbrojovku Raytheon.

Jako by to připomínalo něco z nedávných dob, i když jména aktérů jsou jiná. Už tam není kancléř bez bezpečnostní prověrky a nelobbuje se za Čínu a Rusko v naivní snaze získat investice z těchto zemí nebo proniknout na jejich trhy, aby se pomohlo naší ekonomice. Nikdo není – naštěstí – spjat s Lukoilem, ale člověk by rád věděl, že se nelobbuje za nikoho.

Ještě víc by si však přál, aby kancelář skutečně fungovala a nebyli jsme svědky trapáren, kdy prezidenta k setkání se staronovým slovenským premiérem Robertem Ficem musela údajně přesvědčovat slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Možná prezidentovi nebylo příjemné se setkávat s Ficem, což je osobně pochopitelné, ale státník, který navíc reprezentuje zemi v zahraničí, musí spolknout ropuchu a udělat to v zájmu země. Kolář by mu to mohl vysvětlit místo komentování kauzy se zákonem o lobbování.

Bohužel se ukazuje, že Petru Pavlovi chybí nejen větší politické zkušenosti, ale hlavně dobrý tým, o který by se mohl opřít a který by ho provedl oblastmi, které mu nejsou vlastní. Na to ale lidé, kteří se hlavně starají, jak se vyhnout kontrolám svých styků, nemají asi čas, pak to ale nejsou ti správní lidé na správném místě. V týmu to skřípe a bohužel nejde jen o problém skončivší tiskové mluvčí Markéty Řehákové.