Článek
Ovšem, tribunál tvoří nejen soudci ze zemí jako Rusko, Čína, Libanon, Uganda a Somálsko neznalí rozdílu mezi pravomocí politickou a soudní. Ale tak, jako u všech agentur OSN, lze u mnohých jeho představitelů tušit špatně skrývanou animozitu vůči Izraeli, která dnes vyzařuje ze všech mezinárodních organizací, byť se tvářily nezávisle, jako například Organizace pro lidská práva (Human Rights Watch) nebo Amnesty International, přezdívaná amnézie.
Odmyslíme-li si Hamás, největším viníkem tragédie obyvatel v Gaze je organizace OSN pro uprchlíky (UNRWA), která financuje 4,9 milionu dětí, vnuků a pravnuků dávných palestinských uprchlíků, jimž arabské státy odmítly udělit státní příslušnost a uzavřely je v táborech. Jak je vůbec možné, že pod její ochranou vybudovali teroristé největší vojenský komplex na světě? Podzemní tunely enklávy vedou zhruba 650 km, skrývají dílny na munici a to vše za charitativního financování naivních převážně západních států. Nyní se provalilo, že 10 procent jejich zaměstnanců v Gaze s teroristy aktivně spolupracovalo a 13 se přímo zúčastnilo pogromu. Dárci se opožděně probudili a deset států včetně Británie, Německa a USA dočasně zastavilo svou finanční podporu.
Koncepce genocidy, kterou Západ po válce vtělil do mezinárodního práva, protože Hitler vraždil Židy, měla před opakováním takového zločinu státy varovat a pohrozit trestem. Je velmi jednoduchá: „Prokázaný záměr zničit, jako celek nebo část, národní, etnickou, náboženskou nebo rasově definovanou skupinu.“ Nedávné tiskové prohlášení Hamásu označilo izraelskou invazi do Gazy za „učebnicový příklad genocidy“, neboť chce zlikvidovat Hamás jako skupinu.
„Kdyby tribunál ICJ tohle uznal,“ napsal sir Charles Moore v londýnském Telegraphu, „stala by se genocida lidským právem a její oběti vykonavateli zločinu.“ Absurdní? Ačkoli Hamás s fanatickým nadšením a jásotem vraždil a mučil nevinné děti, ženy i starce pouze kvůli jejich židovskému původu, mnohé výroky představitelů OSN včetně generálního tajemníka označily pogrom za problém kontextu odboje proti okupaci, nebo přímo za vinu Izraelců. Stále se opakuje, nikoli vrah, ale zavražděný je vinen.
Žádný stát na světě není v zorném poli kritiků tak jako židovský stát. Žádný nevyvolává na světě větší nenávist. Každý jeho protiútok po napadení se považuje za nepřiměřený. Izraelci už dnes nezápasí o svou existenci pouze s fanatickými Palestinci, jimž nikdy nešlo o vlastní stát, nýbrž o Palestinu bez Židů, ani s arabskými zeměmi, ale také s religiózním fanatickým nepřítelem Západu, který se stal regionální velmocí. A tak vlastně krvácejí i za nás.
Když po holocaustu Západ poskytl Židům v roce 1947 nezávislý domov, říkalo se, konečně budou mít šanci se bránit. Dnes jim mnozí chtějí tuto možnost vzít.