Článek
Vzdálenému pozorovateli připomíná diskuse o burkinách v českých poměrech spíše hádku nedospělých dětí než skutečné zamyšlení nad reálným stavem věcí a touhu najít nějaké řešení či společenský konsenzus. Navíc je tato debata jako z rétorické učebnice sofistů, zaměřuje se na emoce, nikoli na racionální argumenty. Ukažme si jak.
Čeští zastánci burkin jsou především liberálové, kteří v jejich nošení vidí v první řadě projev osobní svobody a znak tolerance otevřené společnosti. Jenomže mnohem důležitější je vědět, co představuje zahalení ženy (a je jedno, zda na koupališti, nebo na ulici) pro muslimy. Nejedná se o problém primárně politický, ale náboženský až duchovní. Smyslem zahalení by mělo být posílení ctnosti cudnosti a upevnění konzervativní sexuální morálky, v níž i pouhá tužba po cizí ženě představuje provinění proti božím zákonům. Uvolněná západní sexuální morálka je většině muslimů žijících v Evropě trnem v oku.
Překvapivé je, že zastánci burkin se často angažují v boji za práva homosexuálů nebo jiných menšinových orientací. Oblíbenou kratochvíli těchto zastánců představuje účast na gay pride. Tyto pochody jsou však naopak symbolem volné sexuální morálky, kde jediné omezení tkví v tom, nemít žádné omezení svých přání. Schizofrenie českých zastánců burkin je do očí bijící. Nevědí, za co vlastně protestují. Jsou pro otevřenou sexuální společnost a zároveň chrání konzervativní patriarchální model společnosti.
Na druhé straně stojí odpůrci burkin, kteří vidí v zahalených ženách bezprostřední ohrožení české identity a státnosti. Burkiny by tak mohly být příležitostí k zákazu islámu v Čechách anebo k vyhlášení nové svaté války.
Je zcela absurdní se domnívat, že dvě ženy koupající se v burkinách by mohly znamenat počínající islamizaci českých zemi. Přehnaná reakce pak jen nahrává příznivcům burkin a budování mýtu, že český národ se skládá především z Daliborků žijících u maminek. Ve skutečnosti je většina lidí tolerantní, dokud je nikdo nenutí nosit burkiny povinně. To, co většinu dráždí, je spíše snaha za každou cenu šokovat a dávat na odiv nerespektování místních zvyklostí. Češi naopak oceňují ženy, které se koupají v plavkách co možná nejmenších.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Hlavním problémem nejsou burkiny. Toto téma slouží pouze k odvádění pozornosti od závažných otázek, které islám předkládá západní společnosti. Tím jsou například kompatibilita islámu se západní demokracií, otázka náboženské svobody a změna náboženského vyznání v evropských muslimských komunitách nebo postavení žen v nich. Jedno je zřejmé: odpovědi na tyto otázky v parném létě na koupalištích nenajdeme.