Článek
V Mnichově v roce 1938 také šlo o zachování míru, říkalo se tomu hezky politika appeasementu. A realitou byla početná německá vojska na hranicích Československa. Dojednaný mír vyhandlovaný za okleštění Československa nevydržel ani rok, 1. září 1939 napadlo nacistické Německo Polsko. Tehdy ale mohl mít někdo ještě iluze, že Hitlerovi bude stačit mít všechny Němce v Říši, že mu budou stačit Sudety a anšlus Rakouska.
U Putina žádné iluze už mít nejde, protože před třemi lety, 24. února 2022, napadl plnou silou Ukrajinu a vede tam brutální válku, jejímž cílem je nejen připojit k Ruské federaci další území, ale dosáhnout i výměny vlády v Kyjevě a zbavit Ukrajinu možnosti se bránit. Pokud by se vzpouzela a odmítala by být na ruské orbitě, nic by mu nebránilo podniknout další „speciální vojenskou operaci“, aby Ukrajinci pochopili, jak se věci mají.
Že nebude Ukrajina v hranicích před rokem 2014, bylo už dlouho jasné a věděli to i v Kyjevě. Optimismus po vyhnání Rusů z Chersonu a většiny Charkovské oblasti na konci léta 2022 vyprchal o rok později, když neuspěla letní ofenzíva směrem k Azovskému moři. Bylo jasné, že snít o návratu Krymu nelze. Někteří Ukrajinci o tom mluvili ještě před invazí.
Kremlu imponuje Trumpovo odhodlání ukončit válku na Ukrajině
Ovšem Rusko zatím zastává tvrdý postoj, odmítá jakékoli výměny území, i když ukrajinští vojáci stále drží část Kurské oblasti. Moskvě se zřejmě nyní nesplní sen připojit reálně nejen Doněckou a Luhanskou oblast, ale i Záporožskou a Chersonskou, ale i příměří podél linie fronty představuje významný územní zisk, který může Putin prodávat jako svůj úspěch, takže si upevní moc.
Iluze o tom, jak jednání dopadnou a k čemu ve výsledku povedou, si netřeba dělat. Není to první příměří, které se uzavřelo za vlády Donalda Trumpa. Právě za jeho prvního mandátu se dojednala mírová smlouva s afghánským Tálibánem, aby se mohli vrátit američtí vojáci do své vlasti. Všichni si pamatují, jak to dopadlo, jak se museli Američané narychlo evakuovat, protože Tálibán rychle postupoval a nakonec ovládl celý Afghánistán. Žádná vláda národní jednoty nevznikla. Trump sice vinu svaloval na administrativu Joea Bidena, která všechno zvrtala, jenomže základem byla jeho nevýhodná smlouva s Tálibánem.
Ani slavné Trumpovy schůzky se severokorejským předsedou všeho Kim Čong-unem toho moc nepřinesly, protože KLDR stejně už tou dobou další jaderné testy provádět nepotřebovala. Navíc hrozilo, že hora, kde se jaderné nálože odpalují, by se mohla zhroutit a unikla by radioaktivita. Vývoj zbraní i raket v Severní Koreji však klidně pokračoval.
Trump zřejmě nechce jen plnit v Americe populární slogan „bring boys home“, ale bude skutečně odpůrcem válek a bude chtít konflikt na Ukrajině ukončit. Neuvědomuje si, že války nejsou obchody, kde ze smlouvy mohou těžit obě strany. Líbí se mu idea win–win strategie, kdy má být dohoda oboustranně výhodná. Jenomže to v politice obvykle neplatí, tam jsou vždy vítězové a poražení (ono u těch obchodních smluv v praxi většinou také). Nyní se vítězem stává Putin, který získá alespoň část toho, co chtěl, a jeho vojáci už nebudou umírat. Ti ukrajinští také ne, ale mnozí z nich se nebudou moci vrátit domů, protože území, kde žili, teď okupují ruští vojáci. Těšit je může to, že dokázali vzdorovat silnějšímu nepříteli, ale po právu budou mít pocit, že je USA a vlastně celý Západ zaprodaly.
Trump se může radovat, jak vše „dokázal“ vyjednat, protože se on jako obchodník dokáže domluvit a každým a dosáhnout, čeho je potřeba. Americkým izolacionistům může konvenovat, že USA nebudou utrácet své prostředky na nějakou válku v daleké a nedůležité Evropě. Jenomže Rusko pak může klidně přesunout své síly na východ a podporovat ambice Číny v asijskopacifické oblasti, která je, jak Washington sám přiznává, klíčová. Naráz nemusí čelit jen sílící Číně, ale Číně podporované silným Ruskem, jehož vojáci mají zkušenosti z moderní války.
Za nos by se u nás měli chytnout všichni evropští politici včetně našich, kteří se těšili, až skončí ve funkci zesměšňovaný Joe Biden a nastoupí ten pravý Američan.
Američan, jemuž jsme u zádele a který po Ukrajině klidně obětuje třeba Pobaltí nebo i nás. Trump pro nás nic neudělá. Evropa ho nezajímá.
Kroky Trumpa jsou studenou sprchou, Ukrajina je vnímá jako zradu
