KOMENTÁŘ: Homosexuálové a adopce dětí - Václav Klaus ml.

S odhadem britského hlasování jsem se (naštěstí) spletl, zato s korespondenčním hlasováním, a jeho demokratičností, v Rakousku – moc ne.

Za daleko menšího zájmu obyvatelstva pak došel v uplynulém týdnu český Ústavní soud k rozhodnutí, že homosexuálové mají právo adoptovat děti.

Vezmu svoje postřehy k této věci popořadě:

-          Když se před lety jednalo o registrované partnerství – homosexuální lobby se zaklínala, že vůbec nemíří k adopcím, že jde o dědictví a návštěvy v nemocnicích a podobně. Ejhle. Ani to tak dlouho netrvalo.

-          Řadu průlomových opatření v západním světě nedělají zákonodárci (volení lidmi), ale soudy. Soud se nemusí nikomu zodpovídat, protože je soud. Často se jedná o situace, kde většina společnosti je zásadně proti a byla by proti i většina poslanců.

-          Na to mít (nebo adoptovat) dítě neexistuje žádné právo, ani lidské právo. Zdravý rozum říká, že když se pouštíte do sexuálních eskapád s osobou stejného pohlaví – pravděpodobnost toho, že se vám narodí dítě – není velká.

-          Že děti trpí v ústavech a jakákoli domácí péče je pořád lepší než... je účelová hnusná lež. Zeptejte se normálních bezdětných párů, které čekají na adopci tři či čtyři roky, často marně. Tato situace je v celé republice. Slušní lidé se sociálním zázemím, s velkou motivací.

-          Stát, když chce někomu „svoje“ dítě svěřit – by měl jednat v zájmu dítěte, tedy zohlednit všechny faktory. Bytové podmínky, stabilitu vztahu rodičů, sociální podmínky, zdravotní stav rodičů, věk rodičů a tak dále. Pokud nyní vyjmeme možnost zohlednit fakt, jestli se jedná o maminku a tatínka, a budeme se tvářit, že to nesmí hrát žádnou roli (kvůli diskriminaci) – pak je to stejné, jako když sociálka nebude smět hodnotit, zda má živitel rodiny práci, zda mají vůbec kde bydlet a podobně, protože to je zase diskriminace podle bohatství. Tu můžeme, pokud budeme „aktivisté“ – také úspěšně napadat. „Chudí lidé mají také právo mít děti – nesmějí být v procesu adopcí diskriminováni.“ „Ježíš Kristus neměl kde bydlet a narodil se v chlívě…“

-          Stát, když chce někomu „svoje“ dítě svěřit – by měl jednat v zájmu dítěte, tedy zohlednit všechny faktory. Bytové podmínky, stabilitu vztahu rodičů, sociální podmínky, zdravotní stav rodičů, věk rodičů a tak dále. Pokud nyní vyjmeme možnost zohlednit fakt, jestli se jedná o maminku a tatínka, a budeme se tvářit, že to nesmí hrát žádnou roli (kvůli diskriminaci) – pak je to stejné, jako když sociálka nebude smět hodnotit, zda má živitel rodiny práci, zda mají vůbec kde bydlet a podobně, protože to je zase diskriminace podle bohatství. Tu můžeme, pokud budeme „aktivisté“ – také úspěšně napadat. „Chudí lidé mají také právo mít děti – nesmějí být v procesu adopcí diskriminováni.“ „Ježíš Kristus neměl kde bydlet a narodil se v chlívě…“ Podobně třeba zdravotní stav. To, že máte nějakou hroznou nemoc a za dva roky umřete – vás nesmí diskriminovat z procesu adopcí.

Ne. Nesmí být zakázáno nějaký faktor nehodnotit.

Řeknu vám, jak to dopadne.

Desítky párů čekají na adopci, mezi nimi jeden homosexuální. Konečně bude k dispozici dítě k osvojení. Sociálka rozhodne pro jeden z párů, co čekají dlouho a splňují veškerá kritéria. Homosexuální pár si to nenechá líbit. Na sociálku přiběhne ombudsman Šabatová a začne úřednice vyšetřovat. Dojde k závěru, že došlo k diskriminaci. Že homosexuální pár měl splněna veškerá kritéria. Šéfová sociálky se bude bránit, že to 35 dalších párů ale taky. Bude z toho kauza a nervy. Pro nové rodiče, pro úřednice. Ministryně Marksová – pošle na úřad kontrolu či několik kontrol. Úřednice budou pod tlakem.

Objevilo se další dítko. Získá ho někdo z těch 34 párů nebo radši...

Budu rád, když se budu mýlit.