Článek
Mimořádnou schůzi Babiš použil k obhajobě své stranické kolegyně Aleny Schillerové, která se mění v neřízenou střelu. Nejdřív pronášela, že se nechce připravovat na válku, ale žít v míru, načež označila předsedkyni Sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou za Mariju Zacharovovou české politiky, aniž by bylo jasné, jak k tomu dospěla.
Že nic z toho nesouvisí s korespondenční volbou, je jasné, jenomže je potřeba zaplácat čas, aby se jednání protáhlo.
Hned zaznělo, že korespondenční volba automaticky povede k podvodům, a do krámu se hodila argumentace Donalda Trumpa o zfalšovaných volbách a volebních podvodech, jež se neprokázaly. Je dobré si připomenout, že za podobné výroky americké soudy udělily mastné pokuty.
Korespondenční hlasování umožňuje drtivá většina evropských zemí. V EU to nejde jen ve Francii, Chorvatsku, na Maltě a u nás. Nikde tam, kde je to zavedeno, se žádné velké podvody neprokázaly. To, že se v Rakousku musely opakovat volby prezidenta, nebylo způsobeno samotným korespondenčním hlasováním, ale tím, že se dopisy otevřely dříve, než měly. Malé podvody v podobě kupčení s hlasy známe i ze stávající podoby voleb.
Už z mediálních přestřelek, které předcházely mimořádné schůzi a v nichž se zmiňovaly nejrůznější právní aspekty, jejichž validitu laik není schopen posoudit, je jasné, že by případné schválení korespondenčního hlasování skončilo u Ústavního soudu.
Koalice však od plánu neustoupila. Hájí ji tím, že stávající stav je pro Čechy žijící nebo pracující v cizině neúnosný. Pokud chtějí hlasovat, musejí to udělat na velvyslanectví nebo konzulátu. To ale neznamená jen přejet město, ale mnohdy půlku země nebo kontinentu. Na hlasování si mnozí musejí vzít volno a mnohdy si koupit i letenku. Kvůli těmto komplikacím pak často svého volebního práva ani nevyužijí – a tady je ono pověstné jádro pudla, i když nevím, zda pudl nějaké má. V zahraničí je asi 600 000 českých občanů a koalice by ráda jejich hlasy získala, což se opozici nelíbí. Vládní strany, jejichž popularita dlouhodobě klesá, si jsou moc dobře vědomy, že voliči v zahraničí dávají hlasy především pravicovým subjektům. Z téhož důvodu jsou SPD i ANO proti, neboť naopak samy dobře vědí, že z Čechů žijících a pracujících v cizině jim dává hlasy jen málokdo. A tak Babiš na námitku, že ANO bylo kdysi pro zavedení korespondenční volby, připomínal slova Miloše Zemana, že jen blbec nemění názor.
Snaha obou bloků je legitimní, i když u koalice z ní čouhá jako sláma z bot utilitární zájem získat další voliče, zatímco opozice chce právě tomu zabránit, přestože konečné výsledky by to zřejmě výrazně neovlivnilo. Proto tak nejde o komplexní návrh na změny volebních pravidel, v jejichž rámci by třeba právo volit v komunálních volbách získali cizinci s trvalým pobytem, protože i oni mají zájem se podílet na tom, jak se bude vyvíjet lokalita, kde žijí. To by však pětikoalici žádné plusové body v celostátních volbách nepřineslo, spíše naopak, protože jsme xenofobní.
Pokud však chce koalice dlouhodobě prosadit korespondenční hlasování, tak proč jde o poslanecký návrh, a ne vládní, který musí projít příslušnými výbory, kde se všechny výhrady proberou ještě předtím, než se o věci hlasuje? Zvolený postup je vzhledem k tomu, že svobodné volby jsou jedením z úhelných kamenů demokracie, ostudný. Koalice se dostává do pozice tonoucího, jenž se stébla chytá. Je zde vidět snaha návrh prosadit co nejrychleji, aby výsledek příštích voleb nebyl tak ostudný, jak naznačují současné průzkumy. Ohrozit tento klíčový prvek demokracie spěchem za každou cenu je však špatně.
Otázka korespondenčního hlasování navíc není největším problémem, který trápí naši společnost, jenomže je to jednodušší než zajistit dost zubařů, pediatrů, léků a bytů či zkrotit inflaci, což by většina voličů ocenila více – a ukázalo by se to i na výsledcích hlasování. Politici opět ukázali, že vlastní košile je jim bližší než kabát voliče. Koalice nedostatečnou přípravou a zbytečným spěchem hloupě nabila opozici.
