Článek
Je třeba si připomínat, k čemu mohou vést zrůdné ideologie, jako ta o rasové nadřazenosti, která vedla k plánovitému hromadnému vyvražďování Židů, přičemž Slované měli následovat. Nakonec se proti nacismu dokázaly spojit i antagonistické režimy.
Při připomínce výročí by se nemělo zapomínat, že většinu území Československa osvobodila Rudá armáda. Je to trochu žinantní vzhledem k tomu, čeho se nyní dopouští Rusko na Ukrajině, ale nežijeme v orwellovském světě, aby se měnila minulost. Pokud bychom to dělali, nahrávali bychom současnému Rusku, které by pak mohlo oprávněně tvrdit, že se upírají zásluhy sovětských vojáků, kteří nesli největší tíhu bojů.
Nemusíme k pomníčkům stavět pionýrské hlídky s rudými šátky a recitoval verše Stanislava Kostky Neumanna „vám poděkování a lásku vám“, natož poníženě děkovat ruským představitelům nebo je zvát na oslavy, jako v případě vylodění v Normandii plánují ve Francii, i když na tom se Sovětský svaz nijak nepodílel.
Všichni vojáci, i rudoarmějci, kteří bojovali za naši svobodu a byli ochotni za ni položit život, si však zaslouží naši úctu. I ruští. Záměrně píšu rudoarmějci, protože součástí Rudé armády byl také 1. československý armádní sbor, který osvobodil část republiky. Po jeho boku bojovala i rumunská armáda, která osvobodila 1700 našich obcí a měla po Sovětech největší počet obětí.
A co se týká sovětských vojáků – pokud navštívíme Olšanské hřbitovy, zjistíme, že na hrobech převažují ukrajinská jména. V bojích jich hodně padlo a nyní můžeme Ukrajině svou pomocí dluh splatit. Rudá armáda byla osvoboditelka, což se jí upřít nedá.
Současně by se ale nemělo zapomínat, co příchod Rudé armády znamenal – zbavila nás zotročení ze strany Němců, ale stali jsme se součástí východního bloku. Když jsme se pokusili v šedesátých letech trochu nadechnut, přijeli opět sovětští vojáci na tancích, aby nám ukázali, kde je naše místo.
Máme dost důvodů mít neradi Sověty/Rusy, ale všichni, kteří v jakémsi svatém antikomunistickém a protiruském zápalu horují proti rudým hvězdám na památnících nebo proti sochám rudoarmějců se samopaly, by si měli uvědomit, že pod rudou pěticípou hvězdou bojovali i naši vojáci, a hlavně že kdyby rudoarmějci nepřišli, někteří z nás by se možná nenarodili.
Sovětští tankisté sice dorazili do Prahy ve chvíli, kdy už většina německých vojáků byla pryč. Schörnerova skupina armád Střed se však stahovala i kvůli tomu, že se ku Praze hnaly sovětské tanky a němečtí vojáci se chtěli raději vzdát Američanům.
Pokusy přepsat nebo vymazat část historie je sice pochopitelná, ale realitu nezměníme. Jen budeme působit hloupě, zideologizovaně a zabrání nám to, abychom se z historie poučili.
Nic není „na věčné časy a nikdy jinak“, jak tvrdila komunistická propaganda o našem spojenectví se Sovětským svazem. Byvší nepřátelé se mohou stát novými spojenci a osvoboditelé okupanty, protože svět je dynamický
Vděčnost přitom neznamená generální pardon pro všechno, čeho se potom Sověti a nyní Rusové dopustili a dopouštějí, jak si v Moskvě myslí.
