Článek
Nacházíme se totiž v jedinečném dějinném okamžiku, kdy nám po parlamentních volbách sledování trendů ukázalo, že se hraje stejná hra jako před čtyřmi lety, jen v opačném gardu.
Jestliže před čtyřmi lety byli spokojení s výsledkem stoupenci bývalé většiny, nespokojení fanoušci stávající většiny a mírně spokojení podporovatelé subjektů typu SPD, teď si hvízdají vesele voliči koalic.
Sociologické průzkumy, ty sledující trendy mají skutečně určitou vypovídající hodnotu, nám říkají, že nejvíce nespokojení jsou voliči hnutí ANO.
Není se co divit, protože při rozdělení na hlasy stran má ANO nejvíce hlasů, v boji proti všem však utrpělo „nevýhru”.
A jelikož se často jeho podporovatelé rekrutují spíše ze spektra doleva od středu, mohou se bát návratu různých „kalouskovin“ nejen v sociální oblasti.
Radost přichází hlavně z tábora Spolu, přičemž především ODS míří do vlády s úkolem ukázat, že její obroda byla skutečná.
Že se zbavila šíbrů, které označoval bývalý premiér Petr Nečas za „kmotry“ a europoslanec Jan Zahradil za „tlusté krky s řetězy“.
TOP 09 se pokusí ukázat, že není asociální strana líbivých slov, KDU-ČSL, že jí to jde s levicí i pravicí, STAN, že dokáže vládnout na celostátní úrovni, nejen spravovat obce, Piráti naopak, že dokážou dělat věci na celostátní úrovni lépe než v Praze na úrovni místní. Samozřejmě pokud vstoupí do vlády.
Jelikož se ale opakuje situace před čtyřmi lety, je zřejmé, že k radosti nemá důvod nikdo.
Vždyť volby rozhodlo v podstatě pár desítek tisíc hlasů. Kdyby se dostala do Sněmovny ČSSD, nekandidovala Šlachtova Přísaha, která ukrojila hlasy ANO, ČSSD i KSČM, mohlo být povolební cvičení v aritmetice úplně odlišné.
Co se stalo tentokrát, zraje v atmosféře, která uzrávala před čtyřmi lety, dále a plody se budou sklízet u dalších voleb.
Už teď se hraje o duši milionu propadlých hlasů. Na jedné straně bude stát opoziční pohoda ANO bez odpovědnosti, na druhé koalice s komplikovaným vládnutím mnoha stran.
To bude podívaná až do chvíle, než se zase vynoří nová uskupení, která budou ukrajovat procenta, protože držitelé propadlých hlasů jen tak nezapomínají a každý hlas se počítá.
Platí tedy více než jindy, že ti, kteří stoupají nahoru, by měli zdravit ty, které míjejí, protože je mohou potkat po cestě dolů.
Jakékoliv mstivosti, nedostatečné reprezentování opozice nebo naopak výstřelky vůči občanům se mohou vymstít. Vždyť více než polovina voličů je s výsledkem voleb nespokojena.
Nová vláda ještě nevznikla a zaslouží si své dny hájení, ale už teď můžeme přikládat závažíčka na váhu budoucích parlamentních voleb.
Hlavně aby už ale nějaká vláda byla, protože krizí je nespočet, dosavadní opozice se na činnosti odcházející vlády logicky odmítá podílet, stávající vláda už zase logicky moc nečiní.