Článek
Hamás ukázal, že lidský život pro něj nemá žádnou cenu a nezáleží mu ani na jeho vlastních bojovnících, což není překvapivé u skupiny, která už v devadesátých letech páchala sebevražedné atentáty. Obětí masových vražd se i tentokrát stali především civilisté, především ti nejzranitelnější, kteří se nemohou moc bránit – senioři, ženy a děti včetně nemluvňat. To je zcela v rozporu se Ženevskými konvencemi.
Hamás dal jasně najevo, že se jimi řídit nemíní, což by u teroristické skupiny nemělo překvapovat. Žádné konvence neuznává, řídí se jinými pravidly. Korán zabíjení nevěřících umožňuje, a pokud se někdo rouhá, má být nejen proklet, ale podle súry Spojenci „bezohledně zabit“ (súra 33, verš 61).
Náboženský radikalismus se ukázal v případě útoku na další „měkký cíl“, tedy na účastníky hudebního festivalu Supernova. Jak snadné je povraždit účastníky festivalu, si dokáže představit každý, kdo na nějakém byl. Nad ránem, kdy to udělal Hamás, navíc mnozí spí, tím pádem je to ještě snazší.
Festival je však také symbolem dekadentního západního stylu života. Pro nejmilitantnější islamisty je nepřijatelné hudbu i poslouchat, natož aby na ni tančili společně muži i ženy, které dokonce nejsou zahalené. Takový festival je přímo ztělesněním hříchu a zla, tudíž je útok na něj z hlediska fanatiků naprosto oprávněný. Zvláště, když jsou na něm Izraelci, příslušníci nepřátelského státu, okupanti, jež je potřeba zničit.
Mladí bojovníci Hamásu si přitom mohli připadat, jako by je pokoušel sám Šajtán, když bylo kolem tolik provokativně oděných mladých dívek. Mnozí, kteří nemají mnoho šancí si sexuálně užívat, se neudrželi, začali ženy znásilňovat, a až pak je zblízka pozabíjeli. Vždyť to byly ženy nevěřící, které pobuřovaly city pravověrných muslimů.
Nutno připomenout, že Supernova nebyla první hudební akcí, která se stala cílem islámských teroristů; 13. listopadu 2015 zaútočili na pařížský rockový klub Bataclan, kde hrála americká skupina Eagles of the Death Metal. Podařilo se jim zabít 89 lidí.
I když Hamás působí lokálně, neusiluje jen o vyvrácení Izraele, ale útočí celkově na západní hodnoty demokracie a otevřenosti. Jsou pro něj stejně velkým nepřítelem jako pro putinovské Rusko. Hlavně je však další z těch větví militantního islámu, které se vyhraňují prosti západnímu světu. Všechny sice s chutí využívají všech moderních vymožeností od telefonů po auta, ale touží obnovit chalífát, který by se řídil právem šaría jako v raném středověku. A nejde jen o salafistické sunnity, jako byli zakladatelé Islámského státu. Tyto proudy se objevují i v šíitském islámu, jak ukázaly islámská revoluce v Íránu nebo jím podporovaný Hizballáh.
Jejich zfanatizovaní příznivci pak podnikají teroristické útoky, jako mladík čečenského původu, který útočil v Arrasu.
Ještě větším problémem než tito fanatici jsou však početné muslimské komunity, kterým se líbí žít na Západě, ale neintegrovaly se. Chtěly by, aby tam platily jejich normy, a mají pocit, že na to mají právo, když přece žijí v demokracii. Zapomínají ale, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. A svoboda vyznání, díky níž mohou praktikovat islám, znamená stejnou svobodu i pro ostatní, kteří se Koránem řídit nechtějí.
Až dorazí do Evropy vlna palestinských přistěhovalců, pro dlouhodobý azyl by se mělo striktně vyžadovat přijetí našich norem. Jenom hlupák by si podřezával větev, na které sedí. Myslím si, že volnomyšlenkářů utíkajících před Hamásem pro své názory a lásku k demokracii a svobodě projevu mezi nimi moc nebude.
