Článek
Pohovořil o tom i prezident Zeman ve svém projevu hodnotícím uplynulý rok. Zaujal jasné stanovisko, když vyzval novou vládu k vyvázání se z greendealových dohod. Když pomineme pár nepřesností z hlediska datumů (ostatně nebyl u zkoušky), můžeme se zamyslet nad podstatou. Kromě praktické roviny zvažoval téma ideově politické, když nazval ekologii novým náboženstvím s vlastními proroky.
Je skutečně pravda, že není málo lidí varujících před zkázou a koncem světa, pokud se nesníží oteplování naší planety, nezačneme žít úsporněji a ekologicky šetrně. Jako by měli křišťálovou kouli a neznali kouzlo entropie. S oblibou se dotyční shromažďují na různých konferencích, naposledy ve skotském Glasgow na klimatickém summitu OSN COP26. Většinou svými příjezdy, obzvláště přílety a zkonzumovanou energií na ubytování a jídlo, zanechají nemalou uhlíkovou stopu.
Přílišné jednostranné prorokování neblahé budoucnosti je spíše kontraproduktivní a vybízí k žertování. Jeden takový tragikomický žert si pamatuji ze studií, když jsem se učil o doyenech environmentálního hnutí manželích Meadowsových.
Snažili se žít udržitelně, publikovali, napsali stěžejní dílo Meze růstu, pak letěli na konferenci a šup, nějaký šťoura spočítal jejich klimatickou stopu tak vysokou, že by ji neodčinili ani mnoha životy zcela ekologickými.
Z ekologičnosti právě probíhajícího importu zkapalněného plynu z USA do Evropy by ani taková Greta Thunbergová asi spát lehce neměla a z nevyspání by mohla mít problémy ve škole, pokud se do ní vypraví.
Pokud si chceme vzít z výše napsaného poučení a zamyslet se nad slovy nejen prezidentovými, je zřejmé, že tlak vytváří protitlak. Chce to ubrat a nestrašit konci aut, plynu, apod. Na druhou stranu, klima naší planety se nesporně mění, o tom žádná. Ubrat při jejím ničení není nic špatného, čímž se dostáváme k technické stránce věci. Kupříkladu v Evropě už máme docela dost čisto, takže akční činnost, zatímco jiní velcí znečišťovatelé, v čele s Čínou, Indií, USA, ale i Ruskem, nebudou dělat nic, nebo budou dělat málo, podryje naši konkurenceschopnost, neboli blahobyt.
Jistě nikdo z nás nechce, abychom se coby Evropané kochali svými úspěchy na poli ekologie vyprávěním dětem v nevytopeném bytě či domě, případně si ani nemohli někam zajet automobilem, který na jednu nádrž dojede pořád víc, než elektrický protějšek. A zde přichází ke slovu zmiňovaný Green Deal, který je výrazem teorie, že pokud nové technologie vymyslíme první, dříve než ostatní, budeme diktovat světu a draze prodávat. To je dobrá myšlenka a nic proti ní. Problém je, že takové technologie zatím nemáme.
Návrhy Evropské komise jsou spíše výrazem snahy politicky donutit s podporou státu soukromou sféru, aby na novosti přišla, aby nemusela platit pokuty a emisní povolenky. Jenže stav, kdy politické rozhodnutí předcházelo hospodářským a technologickým možnostem, jsme už tady měli. Prázdné regály centrálně plánované ekonomiky na základě politických vizí rozhodně k návratu oněch postupů nelákají.
Než budou technologie a než bude celý svět spolupracovat, mělo by se brzdit, protože jako Evropanům nám má jít hlavně o blahobyt Evropanů v první řadě, v té další samozřejmě o blahobyt i jinde, už jen kvůli možným konfliktům a migraci. Součástí Green Dealu je i proto kromě biče také cukr v podobě plánovaných unijních peněz, o které by byla škoda se připravit. Vyvázání se z dohody, jak říkal prezident, by bylo škodlivé.
Místo toho se na to musí chytře. Sám jsem byl svědkem v Bruselu v rámci EESC, což je unijní forma tripartity, jak se to dá dělat prostřednictvím české zástupkyně. Říci: „Dobře, chcete přechod k obnovitelným zdrojům, ale ty zatím nestačí, tak než budou stačit, uznejte jako čisté jádro.”
Jaderná energie zatím sloužila dobře, může sloužit dále a tímto směrem náš stát, který má hlasovací právo, může ve spojenectví s Francií, Maďarskem a Polskem jít i dál, soupeře z Rakouska, Německa či Dánska už známe. Ostatně, i vědecká unijní agentura Evropské komise už v dubnu 2020 uznala jádro coby z hlediska znečištění rovné k větrným nebo vodní elektrárnám. A u toho můžeme bádat vesele dál směrem ke světlým zítřkům čistých technologií, které změní svět k nepoznání. Nebo taky ne. Ale bádat se má v teple, se svým jistým.