Článek
Cena cukru na pultech stoupla od září do prosince podle Českého statistického úřadu o 77 procent z 18,21 koruny na 32,23. Protože hodně lidí nakupuje v akcích, je zajímavé se podívat i na růst cen v nich, což monitoruje Česká distribuční.
V lednu stoupla meziročně cena cukru v akcích na 27 korun, tedy na dvojnásobek. Cena deseti vajec velikosti M dokonce o 119 procent z 22 na 47 korun. O více než padesát procent stoupla cena vepřové pečeně a o třetinu máslo nebo mléko. Průměrná cena kilogramu cukru u průmyslových výrobců přitom stoupla ze zářijových 13,17 Kč na 19,90 Kč, což představuje nárůst o 51 procent. Růst u obchodů je tedy vyšší. Nově meziměsíčně stoupla cena mléka o čtvrtinu a vepřového o 41 procent.
Ministr zemědělství byl vývojem cen zaskočen a písemně vyzval obchodní řetězce, aby vysvětlily vysoké ceny cukru. Člověk by však od ministra čekal více než překvapení a apelativní vyjádření „přijde mi minimálně nemorální, aby v době, kdy naše obyvatele trápí zdražování potravin a domácnosti si utahují opasky, supermarkety takto zvyšovaly své obchodní přirážky“. Výzvu, kdy „obchodní řetězce plánují snížit spotřebitelskou cenu na odpovídající a rozumnou výši“, Prouza odmítl. Obvinil ministra z nelegální snahy o určování cen. Podle něj cenu zvýšili dodavatelé.
Zpracovatelé si zase stěžují, že ceny zvyšují zemědělci, přičemž na potravináře tlačí obchodní řetězce. Zemědělci se brání, že na produkci prodělávají. Každý říká, já nic, já muzikant, ale kapela tvořená zemědělcem, zpracovatelem a prodejcem neladí. Z jejich dohadů je jasné, že řešení bude v nedohlednu a doplatí na to spotřebitel. Cena přestává být hodnotou zboží vyjádřenou v penězích, ale sumou, kterou je ještě spotřebitel ochoten zaplatit. Oligopolní trh, kde každé části řetězce dominuje několik velkých společností, které využívají svého postavení, je extrémně pokřivený. Pracuje se dvěma cenami, kromě běžné a vysoké prodejní je tu ještě cena, za které se prodává zboží v akci. Vysokou cenu platí jen ti, kteří nemají čas na akce čekat nebo je sledovat. Akce jsou však důležité nejen pro obyvatele, co mají hluboko do kapsy, ale i pro prodejce - lákají na ně zákazníky a doufají, že si pak půjdou koupit i další zboží. Prodejci kvůli nim tlačí na výrobce, aby jim prodávali levněji, protože nechtějí tratit, ovšem velcí producenti jim nemusejí vycházet vstříc.
Zamotané je to jako pověstný gordický uzel, ale ministr Nekula nepůsobí jako Alexandr Makedonský, který si s ním poradil, když ho rozsekl. Zatím moc invence neprojevil. Spíš působí jako váhavý střelec, který se drží při zdi. Loni v dubnu nařídil sledovat ceny vajec, pečiva, vepřového a hovězího masa a marže. Pohoršoval se, že obchodní přirážka na točeném salámu byla 246 procent a u šunky 255 procent.
Pouhá informace o dozoru měla stačit, aby se všichni umravnili. Jak se dalo čekat, valný výsledek to nepřineslo, cena vajec dále stoupá. Nekula byl zaskočen, že je v Polsku v obchodech nižší než u nás, i když je u našich severních sousedů velkoobchodní cena vajec vyšší než v ČR. Pominul přitom, že v Polsku je na zemědělské produkty menší DPH. Na Prouzově výtce, že ministr projevil zásadní neznalost fungování zemědělského a potravinářského trhu, něco bude.
Až po roce se Nekula probudil a obrátil se na antimonopolní úřad. Posuzovat přiměřenost marží mu ovšem nepřísluší. Už loni přitom ministr sliboval, že řešení přinese novela zákona o významné tržní síle, ta už platí, ale mnoho se nezměnilo. Otázka cen potravin je přitom klíčová pro udržení sociálního smíru, jenž je důležitý pro každou vládu včetně Fialovy, která působí, jako by si to neuvědomovala, a dělá botu za botou. Krotit růst cen potravin není levicový populismus, nejde o zbytné zboží, bez něhož se obejdeme, nebo jehož nákup lze odložit. Jídlo patří k základním potřebám, bez nichž nemůže člověk přežít. Ministr a vlastně celá vláda, která dokonce koketuje se zvýšením DPH na potraviny, by podle toho měli jednat.
Nemorální praktiky na trhu s potravinami? Pošlete Nekulovi mail
