Článek
Po bitvě bývá každý generál, a tak se teď politici předhánějí v cimrmanovské disciplíně „nechci říkat, že jsem vám to říkal, ale kdo to říkal, já jsem to říkal“. Vládní politici přiznávají, že se možná uvolňovalo moc rychle. Opoziční se zase s pochopitelnou chutí vyžívají v rozborech, co se mělo udělat lépe a neudělalo. Na sociálních sítích se organizují odpůrci a stoupenci roušek.
Faktem ale zůstává, a v tom má pravdu Andrej Babiš, že prostě uvolňovat chtěli skoro všichni. Vždyť po karanténě a nošení roušek i venku se nemálo lidí chtělo volně nadechnout. Letní chvíle svobody a pocit stavu nevymknutého z kloubů stál za to. Obviňovat ze zavlečení viru dovolenkáře, kteří byli v zahraničí, nemá smysl. Vždyť kdo se byl projít v českých luzích a hájích, ví, že to tam bylo jako na Václaváku. Sám mám v živé paměti masy turistů v Jeseníkách na Pradědu i na krásném hradě Český Šternberk.
Došli jsme do stavu, který se dal čekat, a není na něm nic divného. Hlavně aby se podařilo ochránit zranitelné skupiny. Nejhorší na celé patálii je přístup naší takzvané unijní rodiny, která Českou republiku zdatně odstříhává. Ze zavírání hranic plyne skutečné nebezpečí pro naši ekonomiku. Nejen že nebudou moct jezdit pendleři za prací – čestnou výjimkou je například Slovensko, které jim v cestě nebrání, ale nebude jednoduché jet na obchodní schůzky, vyměňovat zboží, slábnoucí koruna nám zdraží zboží z dovozu.
Na začátku koronakrize Evropská komise označila vztyčování hraničních bariér mezi členskými státy jako špatný směr, který nikam nevede. Svého druhu výlet do slepé uličky. Odhady poklesu ekonomik jsou hrozivé a s takovou bude ještě hůř. Těžko ale žehrat na stávající situaci.
Vždyť hrajeme na novém podzimním hřišti v kulisách starého hřiště jarního Evropské unie, v níž členské státy místo patřičné spolupráce a koordinace hrají na vlastním písečku. V konečném důsledku ale budou tratit všichni členové unijního spolku pro dobré počasí. Turismus už na úbytě zašel dávno a v důsledku hysterické politiky jednotlivých vlád s takovou zajdou na úbytě i další sektory.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Je zřejmé, že virus tady s námi nějakou dobu bude, ale svět musí jít dál. Stejně jako se musí dbát na léčení jiných chorob a udržení fungující ekonomiky a zachování volného pohybu osob, zboží a služeb. Stávající politické vedení ale musí najít ze šlamastyky cestu samo. Lidé vyděšení na jaře na pokraj únosnosti žádají činy.