KOMENTÁŘ: Francouzský volební šok – Alex Švamberk

Straně Le Penové se tak nejen nesplnily tužby, že by získala nadpoloviční většinu a mohla sestavit vládu, ale ani nebude tou nejsilnější silou ve francouzském parlamentu.

Výsledky sice nejsou konečné, ale těžko by se mohly ještě výrazně změnit, protože se dopočítávají hlasy z velkých měst, kde je silná pozice levice. Francouzská stanice BFMTV uvádí, že levice získá 178 až 205 poslanců, centristé 157 až 174 a lepenovci 113 až 148.

Národní sdružení narazilo na své limity. Jeho úspěch v prvním kole, kdy vyhrálo s 34 procenty hlasů, vyburcovalo odpůrce Le Penové. A ti udělali vše, aby se Národní sdružení nedostalo k moci. Opakovala se tak situace z prezidentských voleb v roce 2002, kdy do druhého kola postoupil těsně za Jacquesem Chiracem Jean-Marie Le Pen, otec Marine Le Penové. I když tehdy byl za Chiracem pozadu jen o tři procentní body, když v prvním kole získal 16,86 procenta hlasů, v druhém Chirac získal přes 82 procent hlasů. (Ultra)pravice nemá ve Francii šanci uspět, ani když se učeše. Národní sdružení je umírněnější v projevech než jeho hodně hnědý předchůdce v podobě Národní fronty.

Zafungoval stejný model jako v roce 1936, kdy vyhrála Lidová fronta, tvořená tehdy Francouzskou sekcí dělnické internacionály, Republikánskou radikální a radikálně socialistickou stranou a francouzskou Komunistickou stranou. Ta porazila tehdy pravicový blok. A na tento historický úspěch francouzské levice ve třicátých letech odkazoval i název Nová lidová fronta, což evidentně zabralo více, než kdokoli čekal. Sociologické průzkumy nedokázaly zachytit rychlý posun těžiště směrem doleva.

Že Národní sdružení nezíská většinu, mi bylo jasné už před druhým kolem voleb, i když u nás mnozí ještě do poslední chvíle spekulovali, že by se tak stát mohlo. Ale domluvený krok centristů a levice nekonkurovat si v obvodech, kde do druhého kola spolu s kandidátem Národního sdružení kandiduje jak centrista, tak kandidát Nové lidové fronty, nedávalo lepenovcům šanci na úspěch.

Zastavit nástup v zásadě protiunijních lepenovců se na poslední chvíli zastavit podařilo, ovšem za značně vysokou cenu. Nejsilnější partají v Nové lidové frontě je tvrdě levicová La France Insoumise (Nepoddajná Francie) Jeana-Luka Melenchona. Ten už dal najevo, že sice ctí současnou republiku, ale chce konec vlády Gabriela Attala. Tvrdě se vyhranil proti Macronově centristické politice, požaduje zelenější politiku a slíbil větší spolupráci s odbory, které jsou ve Francii velmi silné. Zřetelně se bude snažit skončit s úspornou politikou, která tvrdě dopadá na chudší vrstvy společnosti. I když u nás asi největší pozornost vzbudilo, že na závěr použil oslovení camarades, tedy soudruzi, mnohem podstatnější je, že řekl, že nedovolí Macronovi žádné kličky. Macron odmítá vládu s Melenchonem a spekuluje se, že by rád Novou lidovou frontu rozbil a spojil se s jejími umírněnějšími členy.

Macron se tedy sice nebude muset potýkat se svou věčnou soupeřkou z pravého spektra, ale se zřejmě ještě tvrdším protivníkem nalevo. Jeho rozhodnutí vyhlásit předčasné volby po prohře centristů ve volbách do Evropského parlamentu se mu vymstilo, i když jinak, než se spekulovalo. Poražení ve volbách jsou dva – jak Marine Le Penová, která může prozatím zapomenout na svůj sen vládnout Francii, tak Emmanuel Macron, který to se sázkou na předčasné volby prokaučoval. Jeho centristé budou mít velké potíže sestavit vládu, u které přitom mohli klidně zůstat. Zbrklá rozhodnutí bývají špatná.

Na špatného koně však vsadil i Andrej Babiš, který pro neshody odešel z parlamentní frakce Renew, kde hráli prim právě Macronovi centristé, a vsadil na ustavení nové frakce Patrioté pro Evropu, přičemž doufal, že se k ní přidají i poslanci francouzského Národního sdružení. To je sice možné, ale po výprasku ve volbách budou mít stažené ocasy a žádnou reálnou velkou sílu v europarlamentu představovat nebudou.

Naopak na mezinárodní politické scéně si Macron svou pozici zachová, i když výsledky budou mít i mezinárodně politický dopad. Francouzská levice si sice nenotovala s Vladimirem Putinem jako Le Penová, ale zase jsou v ní silně slyšet propalestinské a arabské hlasy, často antisemitské, a není ani jasné, jak se staví k podpoře Ukrajiny.