Článek
Za svých sto dnů v úřadu se setkal snad se všemi světovými představiteli, od Trumpa, Merkelové přes Netanjahua až k Putinovi. Ale hlavní problémy čekají mladého politika hlavně na domácí scéně, a zde nestačí jen prohlášení a tiskové konference, ale musí přejít ke konkrétnímu činům.
I na domácím poli se Macron a jeho ministři vyznačují silnou hyperaktivitou. Jeden nápad stíhá druhý, jedna personální změna následuje druhou, z nichž nejznámější bylo nahrazení hlavního generála francouzského armádního sboru de Villiers.
Jenomže těmto změnám předchází vždy mediální show. Kde původně oznámený záměr se jistě několikrát změní a finální výsledek je pak k nerozeznání od původního plánu. Macron velmi rád zkouší reakci tisku a veřejnosti předtím, než se skutečně rozhodne pro dané řešení.
Dobrým příkladem byla ohlášená změna příspěvku na bydlení, který nejenom sužuje státní rozpočet výdajem 18 miliard eur ročně, ale i pokřivuje trh s nájmy ve velkých městech. Reforma je tedy nutná, i když narazila na odpor u levicových poslanců. Na tento nátlak nakonec Macron zvolil velmi malou reformu, která spočívá v plošném snížení příspěvku o pět eur. I toto řešení však sklidilo kritiku, protože úspora dosahovala podle odhadů pouhých 32 miliónů eur, tedy něco okolo 2,2 procenta z celkové částky. Tolik řečí pro tak malý výsledek.
V polovině září by Macron měl nechat odhlasovat reformu zákoníku práce. Už teď se však ozývají rozporuplné hlasy: politici napravo ji soudí jako nedostatečnou, zatímco ti nalevo zase jako antisociální za ztrátu výhod zaměstnanců. Je velmi pravděpodobné, že text reformy se ještě bude měnit v závislosti na tom, kolik odborářů se mobilizuje v chystané stávce na 12. září.
V záplavě událostí a dohadů je důležitě prodrat se ke skutečným údajům a změnám, ke kterým ve Francii dochází. Jeden takový údaj existuje. Macronova vláda odsouhlasila zvýšení RSA (příspěvek, který dostávají všichni, kteří nepracují a nemají nárok na podporu z nezaměstnanosti) ze současných 536 na 545 eur měsíčně. Přidat peníze sociálně slabým jistě není nic špatného, jenomže minimální čistá mzda v roce 2017 vzrostla z 1143 na 1153 eur. Tedy skoro dvojnásobně menší procentuální růst než životní minimum.
Navíc ti, kteří pracují, mají daleko menší příspěvek na bydlení, navíc platí daně a přepravu do práce. V takzvaně sociálně slabých čtvrtích se často lidem nevyplatí pracovat v nekvalifikovaných profesích, neboť výsledný rozdíl mezi přídavky a mzdou je velmi malý.
Navíc zvýšení životního minima je považováno za tradiční levicový krok. Macron se však snaží najít podporu na pravici, ale zde to bude mít s takovými kroky těžké. Zvýšení životního minima je pravicí často považováno za kupovaní hlasů sociálně slabých a podporu migrantů, kteří mají na dávku nárok, pokud je jejich situace úředně v pořádku.
Macron tak vyslal nebezpečný signál, že ve Francii je lepší zůstat doma než se snažit pracovat za minimální mzdu.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.