Článek
Rakouský kancléř Sebastian Kurz i prezidenti Francie a Rakouska Emmanuel Macron a Alexander Van der Bellen dali jasně najevo, že tyto hodnoty budou bránit. Dalo by se říci: Pozdě, ale přece.
Že za většinou teroristických útoků v západní Evropě stojí radikální islamisté, je už dlouho jasné každému. Stačí si vzpomenout na pařížský klub Bataclan, redakci Charlie Hebdo, letiště a metro v Bruselu, nábřeží v Nice, na London Bridge, berlínský vánoční trh... Pachateli byli vždy islámští radikálové. Přesto se politici báli spojovat tyto útoky s islámem, aby nepobouřili jeho vyznavače.
Až nyní rakouský kancléř Sebastian Kurz, který nepatřil k lidem vítajícím migranty, řekl jasně: „Je potvrzeno, že včerejší útok byl islamistický. Byl to útok z nenávisti, z nenávisti k našim životním hodnotám, z nenávisti k našemu způsobu života, z nenávisti k naší demokracii, ve které jsou si všichni lidé rovni.“
Rakouský prezident Alexander Van der Bellen dodal, že se země nenechá zlomit a bude své hodnoty bránit: „Nenávist nemůže být nikdy natolik silná jako naše společnost.“
Oba navázali na podobná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který útok v kostele v Nice označil za islamistický a hájil právo na zveřejnění karikatur proroka Mohameda. Kvůli nim byl zavražděn učitel dějepisu Samuel Paty, jenž je ukázal studentům, když učil o svobodě projevu. Macron radikálům pohrozil: „Toto je naše Evropa a naši nepřátelé musejí vědět, s kým mají co do činění.“
V Rakousku uzavřeli dvě radikální mešity. Ve Francii už také připravují zákon proti radikálnímu islámu, který má posílit republikánské principy v zemi. Bude také zahrnovat větší kontrolu finančních operací mešit a zpřísní pravidla, kdo může působit jako imám, nemělo by jít o lidi, kteří byli připraveni v zahraničí. A zpřísnění pravidel, zejména ochranu vnější hranice schengenského prostoru, schvaluje i německá kancléřka Angela Merkelová.
Vzhledem k četnosti útoků bylo zřejmé, že nemohlo jít o ojedinělé projevy pomýlených jedinců nebo o akce pár maximálně utajovaných teroristických buněk, ale že šlo o širokou kampaň, která musí mít zajištěné zázemí. A tu poskytovaly některé islamistické mešity, kde působili kazatelé hlásající nenávist jako Iráčan abú Walaa, který nejen verboval lidi do řad Islámského státu, ale také inspiroval k útoku v Berlíně Tunisana Anisa Amriho a jehož žák byl ve styku s útočníkem z Vídně Kujtimem Fejzlulaiem.
Macron sice řekl, že nejde o tažení proti muslimům, přesto se turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, jehož země podporuje řadu mešit v Evropě, z nichž některé využívá i turecká tajná služba k monitorování odpůrců režimu v Ankaře, zachoval jako potrefená husa, když řekl: „Muslimové zažívají dnes podobnou lynčovací kampaň, jaká byla vedena vůči židům v Evropě před druhou světovou válkou.“
I když se reakce Francie a Rakouska může označit za opožděnou, podstatnější bude, jak daleko evropské země zajdou. Nejde jen o ochranu před útočníky ukrytými mezi migranty. Radikálové také nevyužívají jen sítě salafistických mešit, které jsou podporovány zeměmi Blízkého východu a Perského zálivu, zejména Saúdskou Arábií. Unikají odhalení i proto, že se mnozí přistěhovalci neintegrovali do společnosti a vytvořili si diasporu podobnou ghettu, ve které se řídí vlastními pravidly a zákony a často pomohou souvěrci a soukmenovci proti státu, který vnímají jako cizí. Touží sice žít v západní Evropě, kde se mají mnohem lépe než doma, ale hodnoty evropské kultury neuznávají, i když právě ty umožnily její hospodářský rozvoj, z něhož sami tyjí. Přesto se nepokoušejí začlenit, netouží po integraci do kultury, která je jim cizí, ale současně jim vadí, že nemají úplně rovnocenné postavení. A to je problém.
Nově příchozím lze odepřít občanství, když neprokážou loajalitu a nepřijmou hodnoty evropské společnosti. Ovšem v zemích EU žijí miliony potomků přistěhovalců, kteří mají občanství, a přesto se nezačlenili a necítí se příslušníky země, kde se narodili. Ty nelze vyhnat, nezbývá než je integrovat, jinak budou představovat potenciální pátou kolonu, skvělý terč pro radikální kazatele. Proto je tak důležitý čin zavražděného učitele Samuela Patyho, který ukázal studentům karikatury Mohameda, aby je seznámil se svobodou projevu v sekulární společnosti, aby jim bylo jasné, v jaké společnosti žijí a jaké jsou její hodnoty.
Vysmívaná integrace je podobně důležitá jako stíhání džihádistických imámů, potírání hnízd radikálů a blokování finančních podpor pro ně. Útok ve Vídni přitom ukázal, že začlenění možné je a není nutné zakazovat islám, což by všechny muslimy zahnalo do náruče radikálů a Evropa by přišla o jednu ze svých velkých hodnot, jíž je náboženská svoboda. Dvěma ženám a zraněnému policistovi pomohli dva potomci tureckých přistěhovalců, kteří ještě útočníkovi nadávali.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Jeden z nich, Mikail Ozen, řekl: „Jako muslim tureckého původu chci říci, že jsem se narodil v Rakousku, chodil jsem do školy v Rakousku a vyučil se v Rakousku. Kdyby se dnes stalo totéž znovu, udělal bych totéž a nepřemýšlel bych o tom ani sekundu - protože žijeme v Rakousku, stojíme za Rakouskem.“ A to je dobrá zpráva.