Článek
V principu má pravdu, ale jak si mohli vládní ekonomové myslet, že v situaci vysoké inflace, postcovidového rozpočtového deficitu 3 procenta a plánovaných astronomických dotací na kompenzace cen energie si lze hravě půjčit a snížit daně o 45 miliard liber.
Finanční trhy okamžitě zpanikařily, hodnota libry a dluhopisů klesla, penzijní fondy počaly krachovat a centrální bance nezbylo než státní obligace skupovat. Tím ovšem zvýšila množství peněz v oběhu a inflaci, která po rozmařilém hospodaření během covidu, ekonomické válce s Putinovým Ruskem a kvůli astronomickým cenám energií vyskočila na 11 procent.
S nekonečným zvyšováním státních dluhů nevýkonné ekonomiky ergo v hospodářské recesi je amen, půjčky se zdražují. Nelze beztrestně zvyšovat státní zadlužení a snižovat daně. Taková politika vede k devalvaci měny, zdražení hypoték, vyšší ceně importovaného zboží a dále navyšuje inflaci.
Hospodářskému rozvoji nepřekážejí jen vysoké daně a byrokracie, ale mnohé společenské zájmy a není nijak snadné prosazovat, co lidé nechtějí. Britská společnost je značně rovnostářská, průzkumy potvrzují, že většina, byť nevelká (39:35), si přeje, aby vláda vyrovnávala rozdíly v životní úrovni, a to i na úkor ekonomického růstu.
Zato ohromná většina si nepochybně vzhledem ke stárnoucí populaci (53:16), i kdyby to mělo postihnout investice do vědy a infrastruktury, přeje větší výdaje na důchody a na zbytnělé státní zdravotnictví, které už dnes stojí polovinu státního rozpočtu, a náklady stále rostou.
Jeden průzkum nedávno zjistil, že si většina lidí (52 procent) nepřeje výstavbu univerzity ve svém městě, protože by přitáhla cizí personál a studenty. V poslední době se projevuje čím dál větší odpor vůči globálnímu trhu a voliči brexitu chtěli omezit imigraci i za cenu mírného poklesu životního standardu.
V Británii se prakticky (tak jako u nás) nedá stavět, majitelé domů se efektivně brání, aby jim za zahrádkou nevyrostlo sídliště (často za pomoci zelených aktivistů a místní samosprávy). Ochrana přírody je prioritou většiny venkovských obyvatel, což platí hlavně o voličích konzervativní strany. Dobře placená karanténa během epidemie (80 procent platu) měla nečekaný dopad, téměř milion lidí se nevrátil do práce a počet závislých na dávkách se zvýšil na 5,3 milionu osob. Mnozí chtějí pracovat z domova.
Když Trussová plánovala zřejmě z ideologického důvodu snížit bohatým nejvyšší pásmo daně z příjmu ze 45 procent na 40, což je z hlediska rozpočtu bezvýznamné (2 procenta), způsobila ve vlastní straně i ve společnosti furor a nezbylo jí než obratem ustoupit.
Bobtnající náklady na jednou zavedený sociální stát omezit nelze a s progresivní daní většina občanů souhlasí a mnozí by ji chtěli zvýšit. Je neuvěřitelné, jak libertariánští politici ztratili smysl pro politickou realitu, snížení daně boháčům nemělo hospodářský význam a ekonomický růst by nenakoplo, zato namíchlo kdekoho. Fiasko konzervativní vlády už nelze do voleb napravit, vždyť zbývají pouze dva roky. Příští koaliční vláda liberálních socialistů, zelených, skotských nacionalistů a tradiční Labouristické sociální demokracie nastolí klasický socialismus vysokých daní a dotací. Bude rozdělovat bídu.