KOMENTÁŘ: Fico jako proruský komentátor – Alex Švamberk

Neposlouchá se to hezky, ale hezká není ani situace na Ukrajině, takže Ficova slova padají na úrodnou půdu pochyb, zda se zvolila správná strategie. Rusko postupuje na většině fronty, byť pomalu a za citelných ztrát. I oblast kontrolovaná ukrajinskými vojáky po srpnovém vpádu do Kurské oblasti se smrskla na polovinu. To na vítězství nevypadá.

Fico však není komentátor, ale slovenský premiér, který politiku spoluutváří. Svými vyjádřeními klestí cestu pro přijetí ruského plánu na kapitulaci Ukrajiny. Rusko vojensky nekontroluje třetinu území Ukrajiny, jak Fico tvrdí, ale něco mezi dvaceti a pětadvaceti procenty. Třetinu ale Moskva chce, když říká, že Ukrajina musí Rusku odstoupit nejen už okupované části, ale celou Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast.

Když Fico tvrdí, že se pro Ukrajinu chystá „pěkný Mnichov“, který „nebude pro Ukrajinu hezký“, měl by taky říci, kdo ho chystá. O tom však Fico mlčí. Musel by přiznat, že jediný, kdo s podobnými požadavky přišel, je Kreml, a nehrát si na mnohoznačnou Pýthii, vyvolávající dojem, že se něco potajmu peče.

Jestliže říká, že „Ukrajina nedostane pozvánku do NATO“, tak moc dobře ví, co čem mluví. Už dříve se před poslanci vyjádřil, že by to byl právě on, kdo by její přijetí do Aliance blokoval: „Dokud budu v čele slovenské vlády, budu poslancům, kteří jsou pod mou kontrolou, dávat pokyn, aby nikdy nesouhlasili se vstupem Ukrajiny do NATO.“

Mnichovskou dohodu tak pro Ukrajinu pomáhá připravovat sám Fico. Aby prošla, vytváří dojem, že je Rusko neporazitelné a pro zachování míru je potřeba Rusku ustoupit. Proto ta slova o tom, že „kdo nezná ruskou duši, tak ať zapomene, že ji dokáže porazit“. Přesně totéž dělali v Mnichově zastánci appeasementu obávající se síly Hitlerova Wehrmachtu.

Pokud by se však slovenský premiér podíval hlouběji do historie a neviděl jen ohromnou sílu Rudé armády porážející německé nacisty, popřípadě Rusy vyhánějící Napoleona, tak by nic podobného říkat nemohl. Za první světové války utrpělo Rusko zdrcující porážku, což se decentně maskovalo tím, že se připomínala jen Velká říjnová socialistická revoluce a zrod nové éry lidstva. Carské Rusko ostudně prohrálo rusko-japonskou válku a předtím Krymskou válku. Ani současný postup ruských sil na Ukrajině proti slabšímu protivníkovi není nijak oslnivý.

Když Fico mluví o ruské duši, zapomíná na tu ukrajinskou. Pokud ji nezná, předpokládám, že se k němu donesla tvrzení ruského prezidenta Vladimira Putina o tom, že žádný ukrajinský národ neexistuje, že Ukrajinci jsou Rusové. To sice není pravda, ale ochotu bránit svou vlast mají společnou. Sověti museli zbytky banderovců likvidovat ještě v padesátých letech a jejich odkaz nikdy nevymýtili. Západ nemusel Ukrajince nijak nutit, aby se bránili. Do neštěstí nedotlačil Ukrajinu Západ, jak Fico tvrdí, ale ruská agrese. Výzva generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, aby se za ruského postupu nejednalo s Ruskem o míru, neznamená, že Západ chce pokračovat ve válce a zabíjení. Smyslem je odvrátit podobnou dohodu, která by byla de facto kapitulací Kyjeva. Fico to obhajuje tím, že Ukrajina nikdy nebude mít silnější pozici při vyjednávání. Pokud by se jí přestalo vojensky i jinak pomáhat, jak to doporučuje opět právě slovenský premiér, tak by to byla pravda.

Fico by však měl být opatrnější, když mluví o Mnichovu, aby ukázal, že se Západu nedá věřit a že „musíme akceptovat realitu, i když mezinárodní společenství tato (anektovaná) území neuzná jako ruská“. Neměl by zapomínat, že právě Mnichov vedl k rozpoutání strašlivé druhé světové války s nezměrnými oběťmi, ve které bylo nakonec nacistické Německo poraženo na hlavu. Hlavně by si měl pamatovat, jak dopadli ti politici, kteří vsadili na spolupráci s nacistickou Třetí říší, třeba Jozef Tiso.

Ficova nehorázná tvrzení je však nutné vnímat i v kontextu současné slovenské politické scény. Vládní koalice není kohezní, protesty neslábnou, lékaři hromadně podávají výpovědi, učitelé jsou ve stávkové pohotovosti, umělci se bouří a státní pokladnu zachraňuje kontroverzní daňový balíček. Slovenský premiér se proto snaží odvádět pozornost od domácích problémů a naznačovat, že právě on dokáže v turbulentních dobách garantovat Slovensku nezávislost a zabrání tomu, aby bylo zataženo do války.