Článek
Tím veškerá podobnost končí, zatímco veřejný ochránce práv má ze zákona alespoň nějaké páky, jak případ vrátit do hry, novinář může věc leda rozmáznout.
Víckrát jsem se slyšel říkat, že by dotyčný respondent měl druhou variantu ještě raději zvážit, protože si může také ublížit, ne jen pomoct. To těm, u nichž jsem dospěl k závěru, že jsou alespoň v právu. Větší část, řekl bych, obyčejně není. Buď proto, že jejich věc není zkrátka spravedlivá, anebo nevyužili všech odvolacích instancí, a tudíž ve vlastním zájmu ani sami nepodnikli, co je třeba.
Zatímco novinářů je mnoho, ombudsmana máme jen jednoho a veškeré představy, které si do něj lidé projektují, by naplnil snad světec. Měl by být právně zdatný, morálně bezúhonný, mimořádně aktivní, empatický a také odvážný, ne-li přímo bojovný. Státní zaměstnanec, ovšem takový, co má v popisu práce do roztrhání těla bojovat s oním státem za práva svého spoluobčana, když je to nutné. A mělo by jít o veřejně respektovanou osobnost.
Helena Válková, již do funkce navrhl prezident Miloš Zeman, respektovanou osobností je. Jako expertka na trestní právo i jako doposud zřejmě poslední ministryně spravedlnosti, která se ujímala funkce s koncepční představou, kam českou justici směrovat. Vytkla si úkol navázat na práci svých předchůdců, kteří za deset let s přestávkami dotáhli dílo na kodexech hmotného práva, a odvést stejnou práci na právu procesním.
Dostala pouhý rok a s jejím odchodem procedura ustrnula. Přesto dala najevo, že své místo vidí nadále v politice. Smířila se na delší dobu s funkcí řadové poslankyně hnutí ANO, později přijala cenu útěchy v pozici zmocněnkyně pro lidská práva, opakovaně sehrála roli obhájkyně svého předsedy Andreje Babiše v dosud neuzavřených kauzách, kde by byla právní opatrnost namístě. To jsou ostatně zhruba výhrady, které vůči ní dnes vznášejí opoziční politici.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Argumentace někdejším řadovým členstvím v KSČ je laciná, Válková se už v době sametové revoluce postavila na stranu demokracie, s hnutím ANO se spojila jako nestranička. Problém je, že žádnou vizi nikdy neuskutečnila. Jako ministryně, poslankyně i zmocněnkyně nemá hlubší zářez na pažbě. Dokázala by vyrazit do boje proti zjevné křivdě jako víckrát dosavadní ombudsmani Motejl, Pavel Varvařovský nebo Anna Šabatová?