Článek
V důsledku „průletu“ Trumpova muže číslo jedna pro šetření nákladů Elona Muska a jeho skupiny mladých programátorů úřady ve Spojených státech bylo okamžitě zastaveno americké financování programů pomoci zastřešovaných organizací USAID. Deník N přinesl zprávu, ve které si organizátoři pochodu Prague Pride stěžovali, že kvůli tomu přišli o důležitou součást financování. A sesterský týdeník Respekt vzápětí přinesl podobný příběh z organizace pomáhající uprchlíkům.
A protože je dnešní doba vypjatá, musím sem vložit upozornění. Nemám vůbec nic proti Prague Pride ani pomoci uprchlíkům. Opravdu ne, bez ohledu na to, jak moc mi budete v komentářích nevěřit. Jen mám takovou revoluční myšlenku – pokud máme dojem, že potřebujeme pochod Prague Pride, nebo máme nutkání pomáhat uprchlíkům, nebylo by tak nějak férovější dělat to tak nějak za svoje? Já chápu, že spousta lidí má dojem, že by jim měl stát přispět na jejich život a jejich projekty, ale kdy přesně se do téhle rovnice dostal cizí stát? Nevíme, protože ani Prague Pride, ani jiné organizace se americkou pomocí jejich aktivitám doposud příliš nechlubily. Nejspíš nechtěly přiživovat konspirační teorie o globálním spiknutí liberálů a o politickém ovlivňování skrze financování maskovaném jako grantový doping neziskovkám. Protože (a znovu si přečtěte první dvě věty tohoto odstavce, než budete číst dál) koneckonců Prague Pride dnes není jen pravidelný karnevalový pochod, který tak roztomile irituje konzervativce, ale poměrně robustní organizace s konkrétní politickou agendou. Kterou nový americký prezident svým voličům slíbil porazit. Ti by navíc asi úplně nechtěli podporovat agendu LGBTQ v zemi, jejíž název, pokud už si na něj vůbec vzpomenou, stejně pořád nejspíš vyslovují Czechoslovakia.
V situaci, kdy státní rozpočet USA byl loni v deficitu v přepočtu téměř 43 bilionů korun. Jasně, vedle tohohle čísla je půl milion na průvod duhových vlajek v Praze, jako když plivnete do Mexického (pardon Amerického) zálivu, ale na druhou Američané nemají na starost jen pražskou LGBT komunitu, že ano. Nicméně pohoršení nad Prague Pride a otázky typu „proč Američané financovali zrovna Prague Pride a ne třeba Jízdu králů ve městě Hluk?“ (to opravdu existuje, asi to bude taky hezký průvod) nechme konzervativním komentátorům, kteří si oboje jistě užijí víc. A zkusme tenhle příběh trochu zobecnit.
Mimo jiné ukazuje, jak nebezpečně se Evropa dostala do závislosti na USA. Za posledních 20 let se přitom Amerika od Evropy odpoutala hospodářsky – roste rychleji a během těch dvou dekád prakticky předefinovala celý náš technologický svět. Zatímco Evropa přispěla v této oblasti maximálně nařízením o jednotném konektoru. Pokud si dnes běžný evropský přítel progresivních hodnot stěžuje na to, že americký prezident je fašista, či na porušování lidských práv v Číně, činí tak nejspíš na v Číně vyrobeném na počítači a lajky pod jeho post na americké sociální síti mu přihrává v Americe vyvinutý algoritmus. Evropské je na téhle situaci jen povýšené přesvědčení, že máme navždy garantováno místo u VIP stolu těch důležitých a že náš názor bude vždycky někoho zajímat. A to v situaci, kdy tak nějak automaticky předpokládáme, že nám USA budou nejen zajišťovat obranu (a upřímně, tak nějak stále spoléháme, že za nás porazí Rusko na Ukrajině), ale budou nám i financovat naše koníčky a naše charity. A pokud Trumpovo vítězství něco ukázalo, pak to, že to, co jsme brali jako jisté, může přestat být jisté velmi rychle.
Trump zvítězil mimo jiné proto, že dokázal Američanům prodat představu, že jejich země se stane znovu vítěznou, silnou a dominantní. Co to přinese, v tuhle chvíli nevíme, vyjma toho, že se americký prezident začne nejspíš chovat na globálním poli transakčně. Tedy bude dělat byznys. Ve kterém jsou samozřejmě zvýhodněni vždy větší a silnější proti slabším, jejichž vyjednávací pozice je… prostě slabá. I v tomhle ohledu na tom Evropa není dobře. Jistě, velký trh a velký exportér. Ale i to se může během jedné celní přestřelky změnit.
Pro starý kontinent je navíc nevýhodné, že nemá žádného silného lídra. Posledních plus minus dvacet let Evropě dominovaly vlády byrokratů a aktivistů – pokud aktivistu definujeme jako člověka, který preferuje úspěch svého boje před úspěchem celku, a byrokrata jako člověka, který bude vždy budovat komplikované struktury zpomalující vývoj celku v zájmu vlastního přežití v těchto strukturách. Kvůli tomu Evropa nemá jasno ani v tak základní věci, jako je energetická politika. A mohli bychom pokračovat. Zastánci Evropy by se možná hádali, ale i oni těžko mohou zpochybnit, že většina podstatných věcí na planetě - hospodářsky, politicky, technologicky – se čím dál častěji děje mimo Evropu. Což ještě nějakých dvacet let zpátky nebylo pravidlem.
Otravná a donekonečna opakovaná hláška z laciných motivačních příruček říká, že krize je příležitost. Místo debat o tom, zda je Trump fašista, či nikoli, by Evropa měla jeho vítězství využít k tomu přiznat si, čím je. Kontinentem, kde bez americké pomoci neuděláte ani Prague Pride. A pak s tím začít hodně rychle něco dělat.