Článek
Odlehčuje také v případě, kdy se situace měla zlepšit a stále se nelepší a čím dál víc lidí světlo na konci tunelu nevidí. Počkejte, vydržte ještě týden, měsíc, do vakcíny, do léku, to už jsme slyšeli mnohokrát. Nejnovější nařízení vlády nosit účinnější masky, případně chirurgické masky dvě přes sebe, spadá do stejného ranku.
Je poměrně jedno, jestli dvě roušky mají být jen případná náhrada k nanorouškám a respirátorům, které už hasiči začali - s přičiněním vlády a ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové - v počtu 7,5 milionu rozvážet i pro lidi nejméně majetné, žijící v nouzi (více zde).
Je také poměrně jedno, že odborníci upozorňují, že nesprávně nasazené masky mohou napáchat víc škody než užitku, že ty látkové, správně nošené by mohly být dostačující. Nebo že s materiálem asijské výroby stejně toho na evropskou tvář člověk moc nevytvaruje a k těsnění sebelepší ochranu jen tak nepřinutí. Ani nejde o to, že novou údajnou zbraň v boji s virem k nám zavál vítr ze zahraničí. Jde o to, co nové nařízení symbolizuje.
Česká republika má nakažených oproti jiným zemím Evropy hodně, šíří se nejrůznější mutace. Podle vyjádření vládních stran ANO a ČSSD i těch opozičních sdružených v koaličních blocích Spolu (ODS + TOP 09 + KDU-ČSL) a koalici Pirátů a STAN nemůžeme čekat ani uvolnění. Ať už otevření škol nebo obchodů, posiloven, bazénů, služeb a podobně. Politici evidentně nevědí, co dělat. Je potřeba brát na zřetel také pravdu těch, kteří upozorňují, že částečná uzávěra nese nemalé náklady. Lidem dochází peníze možná rychleji než státnímu rozpočtu. Společně s docházením peněz dochází také trpělivost.
Je možné se zatnout a uvěřit, že tedy ještě jednou, naposledy, by měli všichni vydržet, snažit se chránit sebe i své bližní. Že s přicházejícími vakcínami a léky na nejtěžší průběh je konec blízko. Že budeme zase žít život k žití, který stojí za to, zbavíme se i zdravotních problémů způsobených odloženými operacemi i nemožností posilovat imunitu kupříkladu sportem. Bylo by to záhodno. Problém je, že po tolika předehrách může být případný znovunalezený respekt občanů poslední. Evropou se prohnala vlna demonstrací. Pokud se nic nezlepší, byl to jen záblesk toho, co nás čeká.
Každopádně poslední případnou kapkou do pověstného poháru trpělivosti může být zavedení přísného lockdownu na dva nebo tři týdny, po kterém někteří volají. Pokud se ani pak nic nezlepší, až nebude možné nadávat, že velké továrny a supermarkety jedou a malí podnikatelé nic, pak už bude zřejmé, že se zkusilo vše.
A bude možná čas konstatovat, že virus tady je, byl a bude, a vrhnout už veškeré síly do očkování a léků coby jediné naděje. Tedy život tak, jako se žije i s jinými nemocemi. Bez spolupráce občanů stejně porazit nejde. Jestli teď, s vidinou dovolených v létě, zabojují a zapřou se, může to být naposledy. Je na čase vymýšlet plán B.