Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Dva roky poté: Hamás útokem na Izrael nejvíc ublížil Palestincům - Alex Švamberk

Od teroristického útoku Hamásu na Izrael uplynuly v úterý dva roky. Část rukojmích je dosud v rukou teroristů, což je důvod, proč válka trvá a stala se z ní nejdelší kontinuální izraelská pozemní operace. V troskách je nejen Pásmo Gazy, ale i zbytky izraelské ochoty bavit se o dvoustátním řešení. Konflikt se přitom rozšířil na další země v regionu. Vedl nejen k oslabení Hamásu, ale i libanonského Hizballáhu a Íránu. Přepsal tak rozložení sil v oblasti Blízkého východu.

Foto: David Neff, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Útok, při kterém byli lidé v Izraeli brutálně a bestiálně mučeni a vražděni, byl největší hromadnou vraždou Židů od holokaustu. Zahynulo na 1200 osob, většinou civilistů, dalších 250 lidí, nejen občanů Státu Izrael, ale také zahraničních pracovníků, bylo gangstersky uneseno a stali se z nich rukojmí. Tvrdá odpověď Izraele se dala čekat a Hamás s ní musel počítat.

Ukázalo se, že si Hamás nelze koupit. Pod kontrolou ho nedokázaly udržet ani dřívější kratší operace, které následovaly vždy po mohutných raketových útocích z Pásma Gazy.

Izrael po 7. říjnu zahájil rozsáhlou operaci, jejímž cílem bylo především zničit Hamás, i když šlo i o návrat rukojmí a těl obětí. Snažil se sice omezovat počet obětí, varoval před nálety, vyzýval Palestince k odchodu z míst, která budou terčem dalších zásahů, ale mrtvých jsou desetitisíce. A nejsou mezi nimi jen teroristé a jejich pomahači, ale bohužel i civilisté, kteří se žili pod vládou Hamásu. Boje ve městech jsou vždy extrémně tvrdé a v Pásmu Gazy nebylo kam obyvatele evakuovat. Egypt je přijmout nechtěl.

Mnohé kroky Izraele byly sporné, například opakované dobývání města Gaza svědčí o tom, že ne všechny plány byly dobře vypracované. Nedařilo se ani zajistit pro trpící civilisty potraviny a další humanitární pomoc, což částečně padá na hlavu Izraele.

Je však nutné si uvědomit, že nic z toho by nenastalo, kdyby Hamás nepodnikl 7. října 2023 onen bezprecedentně zvěrský teroristický útok. Znovu a znovu je potřeba opakovat, že bez něj by Izrael na Pásmo Gazy nezaútočil.

Obvyklé námitky, že 7. říjen 2023 nepředstavuje bod nula, protože izraelsko-palestinský konflikt je dlouhodobý a neřešený, neobstojí. Konflikt je skutečně dlouhodobý, ale kdyby Hamás, Palestinský islámský džihád a Lidová fronta pro osvobození Palestiny nezaútočily tak bezprecedentním způsobem, žádná rozsáhlá izraelská operace v Pásmu Gazy by se nekonala. A kdyby byli rukojmí propuštěni, tak by nepokračovala, možná by neskončila hned, ale záhy by utichla.

Teroristický útok přinesl nikomu nic jiného než utrpení. Napřed Izraeli a pak i Palestincům. Objevují se dokonce nechutná tvrzení, že byl nutností, protože vedl k širšímu uznání palestinského státu. Tak to ale není. Nejen Hamás, ale všechny Palestince a jejich podporovatele barbarská akce nebetyčně oslabila.

Stačí se podívat na výsledky konfliktu. Hamás sice nebyl zcela zničen nebo vykořeněn, ale je značně oslaben a řada jeho vysokých představitelů včetně osnovatelů útoku je po smrti. Hnutí podle aktuálně projednávaného amerického plánu už nesmí mít žádný podíl na moci. Pokud Hamás plán přijme, aby si jeho členové zajistili amnestii, bude to také znamenat, že si už Palestinci nebudou spravovat Pásmo Gazy sami, jak bodu chtít. Na apolitický palestinský výbor bude dohlížet mezinárodní rada a v oblasti budou rozmístěné arabské mírové síly. To je jednoznačný downgrade. Formálně sice Pásmo Gazy samostatné nebylo, ale vládnoucí Hamás si tam až do 7. října 2023 mohl dělat v zásadě, co chtěl. Teď bude zase pod cizí správou, pod patronátem jako mezi světovými válkami. Formální uznání samostatnosti Palestiny dalšími zeměmi na tom zhola nic nemění.

Rozvrácen je i libanonský Hizballáh, který se dopustil té fatální chyby, že Hamás podporoval. Sice ne zas tak moc, ale Izraeli to stačilo, aby se vypořádal s dalším letitým nepřítelem. Akcí s pagery, za kterou by se nemusel stydět žádný špionážní thriller, eliminoval mnoho nejnebezpečnějších kádrů šíitského hnutí, jež následně dorazil likvidací dlouholetého šéfa Hasana Nasralláha.

Tvrdé rány utrpěl i Írán, který podporoval nejen Hamás a Hizballáh, ale i další skupiny patřící k tzv. ose odporu. Ukázalo se, že režim ajatolláhů není tak mocný, jak se zdálo. Jeho rakety a drony byly v naprosté většině sestřeleny dříve, než dosáhly území Izraele. Ten si naopak v jeho vzdušném prostoru dělal, co se mu zlíbilo. Šance, že Írán získá jadernou zbraň, nadlouho padla. Zničeny jsou centrifugy na výrobu obohaceného uranu a jeho zásoby jsou zřejmě pohřbeny pod troskami. Z íránské důstojnické elity se stali mrtví mučedníci.

Další bod, za který si může Hamás „pogratulovat“? Zařídil, že se v Izraeli drží u moci radikálové, kteří si kladou další požadavky, a podobně jako palestinští extrémisté také chtějí celé území od řeky k moři. Tentokrát ale pod izraelskou vládou.

Pásmo Gazy nemuselo být proměněno v obrovské rumiště a lidé na obou stranách mohli uniknout nezměrné bolesti. To vše je důsledek špatné kalkulace zaslepených teroristů z Hamásu, kteří chtěli rozseknout letitý palestinsko-izraelský problém brutální silou.

Související témata:
7. říjen 2023

Související články

Výběr článků

Načítám