Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Dva kohouti na smetišti – Matěj Široký

Na začátku května proběhla médii ostrá výměna mezi premiérem Petrem Fialou a guvernérem ČNB Alešem Michlem na téma „Kdo může za vysokou inflaci?“. Vzájemně se obviňovali, že ten druhý dělá svou práci špatně. Je to paradoxní situace, protože pokud by oba dělali svoji práci na jedničku, tak svému partnerovi znatelně zavaří.

Foto: archiv autora

Matěj Široký

Článek

Shrňme si hlavní argumentační linii. Guvernér Michl vyčítá vládě velký schodek veřejných financí, který posiluje inflační tlaky. A má jistě pravdu v tom, že pokud by byl rozpočet v pořádku, inflační tlak by nebyl tak silný.

Pokud by Petr Fiala měl vyrovnaný rozpočet, špatná měnová politika, kterou ČNB zaujala nástupem Michla do funkce, by lépe vynikla. Nečinnost ČNB tváří v tvář vysoké inflaci živila především psychologickou inflaci.

O výši inflace se nikdo nestrachoval, protože ČNB ujišťovala, že sazby jsou dostatečně vysoko, aby začaly působit protiinflačně. Jenomže to se nestalo. Pokud se bojuje málo nebo sporadicky, vítězství samo od sebe nepřijde. Inflace je opravdu silný nepřítel. Její podcenění zůstává velkou chybou.

Pozice premiéra Fialy je však v něčem ještě tragičtější než guvernéra Michla. Je totiž prvním premiérem, který si stěžuje na to, že jsou úrokové sazby příliš nízké. Jelikož je vláda v postavení dlužníka, inflace jí naopak silně pomáhá. Fialova pozice by byla snem pro každého premiéra.

Vysoká inflace zlepšuje výběr DPH. Všichni, kdo mají úspory v bance, pomáhají financovat vládu. Aby zakryl tuto nesmírnou výhodu, která mu politická štěstěna nabídla, Fiala zvedá prst a ukazuje směrem na ČNB. V podstatě by však měl být za nečinnost ČNB vděčný.

Tato chyba se ale Petru Fialovi vymstí, a to hned ze dvou důvodů. Prvním je samozřejmě ten, že roste dluh. Nejenže se nepodařilo zkrotit veřejné výdaje, s vysokými sazbami navíc porostou náklady na obsluhu dluhu.

Bankovní krize v USA trochu odvrátila zrak od problému státních dluhů. Avšak vysoké úrokové sazby se za chvíli projeví v této oblasti. V neochotě zvedat americký dluhový strop je právě i obava o udržitelnost dluhu USA.

Agentura Fitch nedávno snížila ratingovou známku Francie. To vše je jen předehra k další dluhové krizi, která bude druhým aktem té z roku 2009. Česká republika má relativně nízkou míru zadlužení vzhledem k HDP, ale trajektorie, kterou nabraly veřejné finance, nás vede přímo proti zdi.

Plán na zvedání daní povede k ekonomickému útlumu, takže dluh vzhledem k HDP bude růst z obou stran. Výdaje zůstanou astronomické a ekonomika nebude růst. Navíc se tyto změny budou projevovat velmi pomalu. Čas hraje proti české vládě.

A zde je druhý důvod, proč Petr Fiala riskuje, že bude v kritice ČNB tahat za kratší provaz. Guvernér Michl si otevřel prostor pro zvyšování sazeb bez toho, aby musel nějak obzvlášť přiznávat svoji chybu. Mzdy rostou, schodek je obrovský a daně jsou také vyšší.

A když si to pan premiér přeje, nebude růstu sazeb dál bránit. Není sice jisté, zda bude ještě svoje sazby zvyšovat FED, ale ECB bude sazby zvedat určitě. Guvernér Michl tak má před sebou minimálně tři měsíce, kdy může sazby zvednout bez větších problémů.

Celé kouzlo je v tom, že rychlé zvedání sazeb po celém světě prakticky dokazuje, že odezva v reálné ekonomice, i přesto, že svět zrychlil, je pomalá. Reakce na zvýšení sazeb tak může trvat rok nebo rok a půl. A jak bude vypadat svět za rok a půl, lze předpovídat jen velmi obtížně.

Pokud ale dojde ke zvedání sazeb, česká ekonomika to pocítí v plné síle právě až za rok a půl. A v době, kdy bude česká ekonomika škrcena vysokými sazbami, se předvolební kampaň nebude dělat právě jednoduše.

Fiala: Za inflaci je zodpovědná ČNB

Ekonomika
Související témata:

Výběr článků

Načítám