Článek
Vidět české předsednictví černě by bylo chybou, udrželo jednotu EU v podpoře Ukrajiny a pomohlo odblokovat situaci ohledně finanční pomoci Kyjevu, kterou blokovalo Maďarsko. Podařilo se mu dosáhnout dohody o zastropování cen plynu, což nikdo nečekal, protože Německo bylo proti. Vzhledem ke komplikovanému mechanismu se však nedá odhadnout, jak bude ve skutečnosti fungovat a jestli něco reálného přinese.
Trochu ve stínu limitu na ceny plynu zůstala jiná, velmi sporná a mnohými kritizovaná předběžná dohoda na zpřísnění a rozšíření fungování trhu s emisními povolenkami, která bude platit od roku 2027. Byť u nás zelené ideje nemají tak velkou podporu jako více na západ, ministr Marian Jurečka pověřený řízením ministerstva pro životní prostředí přiznal, že o ni stál: „Od počátku jsme chtěli vyváženou dohodu o změnách systému obchodování s emisními povolenkami a sociálním klimatickém fondu dotáhnout ještě za našeho předsednictví. To, že se to podařilo, je obrovský úspěch.“ Ovšem jak pro koho.
Obyčejní lidé na to doplatí. Už nyní čelí Evropa inflaci, kterou do značné míry způsobil rychlý růst cen energií. Zavedení povolenek i pro silniční a lodní dopravu nebo vytápění rozhodně inflaci nezkrotí. Efekt bude přesně opačný. Ceny povolenek, které se významnou měrou podílejí na inflaci, už letos vystoupily na rekordních 99,22 eura za tunu. V půlce prosince to bylo těsně nad 83 eury za tunu, což je pětkrát výše než před pěti lety. A dále porostou, protože se jejich počet bude snižovat, aby sektory zahrnuté do systému povolenek do konce dekády snížily emise o 62 procent oproti hodnotám z roku 2005 místo plánovaných 43 procent.
Nikdo přitom neví, jak dlouho se potáhne válka na Ukrajině a jak dlouho bude nedostatek plynu, který vede k růstu těžby uhlí. Nikde není psáno, že všechny problémy do roku 2027 pominou, kdy by postupně nabíhající pravidla měla platit. Jurečka je přesto v klidu a o dohodě uvedl: „Dává dostatečný časový prostor pro to, abychom se mohli jako jednotlivé státy na to připravit.“ Jeho optimismus ukazuje, že mu buď chybí smysl pro realitu – už nyní se objevují varování, že se nastupující recese protáhne na pět let, protože bude spojena se stagflací spojenou s nedostatkem pracovních sil –, nebo ho zaslepily pochvaly vedení Evropské komise.
Naše vláda, která se chová tak realisticky při podpoře Ukrajiny, se náhle těší jako šprt na pochvalu od učitelky. Ta taky přišla, když předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová řekla: „Evropa je vaším dlužníkem.“ Její místopředseda Franz Timmermans podporující Green Deal dodal: „Zřídka jsem viděl předsednictví, které bylo úspěšnější, cílevědomější a profesionálnější.“ Bodejť by vedení Komise nebylo spokojené, když se za českého vedení prosadilo, co Brusel chce v rámci Zelené dohody. Premiér Petr Fiala klidně opustil své volební sliby, že jeho vláda nedopustí další obří schodky a bude „tlačit na Evropskou komisi, aby uvolnila emisní povolenky, což zlevní energie“. Žádné uvolnění emisních povolenek, které už dávno nejsou jen prostředkem majícím snížit emise, ale hlavně investičním nástrojem, na kterém se dá dobře bohatnout, však nepřišlo a my nezískali výměnou trvalé zařazení jádra mezi bezemisní zdroje.
Jurečka, oslněný vyjednanými 50 miliardami z rozpočtu sociálního klimatického fondu pro nízkopříjmové domácnosti a dalšími 50 miliardami do rozpočtu na klimatická opatření, zapomněl, že je především ministrem práce a sociálních věcí. Už nyní roste počet lidí, na které tvrdě dopadá inflace a nemají za co zaplatit rostoucí ceny energií. Zřejmě ani netuší, jak málo potřebných se podpory dočká, protože si mnozí o ni ani neumějí požádat. Důchodci to na internetu s potřebou bankovní identity fakt nezvládnou.
Brusel postižený zeleným zákalem si neuvědomuje, že tyto necitlivé kroky podkopávají EU a posilují protiunijní populistické a extremistické strany, protože EU toho klade stále víc na bedra obyčejných občanů a pauperizuje nejen masy, ale taky likviduje střední třídu. Vedení EU zřejmě zapomnělo, co vedlo k protestům žlutých vest. Za každou cenu pokračuje v prosazování Green Dealu s cílem dosáhnout v polovině století uhlíkové neutrality bez ohledu na politickou a ekonomickou situaci. I když doufáme, že válka skončí brzo, ani po ní nenastane návrat optimistických devadesátých let. Nevíme, kdo bude sedět v Kremlu, za to zcela jistě víme, že se Čína svých ambicí nevzdá. Zpřísnění a rozšíření trhu s emisními povolenkami přitom podkopává bezpečnost. Tanky nebo obrněné transportéry se nedají vyrobit bez pancéřové oceli a tu nevyrobíme bez hutí, pro které je plán likvidační. Spoléhat u vysocelegovaných ocelí pro obranný průmysl na dovoz z Číny přece nejde. To však v Evropské komisi nevidí a české předsednictví začalo naráz zavírat oči. Sami strkáme hlavu do oprátky.