KOMENTÁŘ: Dnes znovu do školy, s papírem na hlavu - Václav Klaus ml.

Píšu tyhle pondělní komentáře už od roku 2014 a čtenářů jsou desetitisíce. A poměrně dost lidí mi pak píše.

No, a protože jsem lenoch (respektive „produktivita práce se sama neudělá“) – využiju jeden dopis k dnešnímu komentáři.

Když jsme tedy ještě u té lenosti, někde jsem četl, že lenost a strach jsou hlavními motivacemi lidí pro jejich konání, pokrok, vynálezy a tak. Asi to nebude pravda, ale nezní to na první pohled pitomě.

Ale zpět k dopisu. Píše mi pan učitel ze základní školy s 22letou praxí.

„Dobrý den pane Klausi,

„Dobrý den pane Klausi, …

Poslední dobou se potýkám s velmi nepříjemným nešvarem ze strany některých rodičů.

Rodiče jdou s dítětem do poradny a tlačí na psychology, aby jejich dítěti napsali „potvrzení“ o nějaké dysfunkci, které by mohli využít k individuálnímu studijnímu plánu a snížení nároků na učení.

Vzhledem k tomu, že tyto děti učím 4–5 hodin týdně, domnívám se, že u mnoha z nich není takového potvrzení potřeba. Dítě je naprosto normální, jen ze strany rodičů není schopnost dítě donutit k soustavnému studiu nebo se nemají čas s dítětem učit.

Já jako vyučující mám individuální výukový plán podepsat. S tím však nesouhlasím a některým studentům jsem takový plán nepodepsal.

Co však budu moci dělat, když na mě bude vedení školy vyvíjet nátlak, abych podepsal a ulevoval studentům, kteří to z mého hlediska nepotřebují.

Navíc tento způsob přináší do rodin nemalé finanční prostředky (na péči o dítě apod.), které vyplácí stát v mnoha případech naprosto zbytečně. O to více tlačí rodiče na školu i učitele, aby svým přístupem (úlevami a speciálním přístupem) podporovali dítě, že je neschopné standardní výuky, a oni dostávali sociální dávky. Velké množství rodičů to pak dělá jen pro získání finančních prostředků. Bohužel toto potvrzení vydávají různé instituty (např. Apla), u nichž je předpoklad, že jejich zájem je mít takových studentů co nejvíce už z existenčních důvodů. Sleduji vývoj tzv. inkluze a čím dál více mám pocit, že to je program  skupiny prospěchářů a kariéristů, kteří nemají skutečný zájem na kvalitě výuky, ale pouze sledují „svůj” zájem.

Toto považuji za nepřípustné.

Taková práce pak nedává smysl a je nespravedlivá vůči ostatním studentům a neúměrně zatěžuje  jak školu a její zaměstnance, tak i zbytečné vyplácení finančních prostředků všech daňových poplatníků.

S vedením školy jsem na toto téma již komunikoval, ale právě jejich kariéra je spojena s podporou inkluze, a tudíž nemají zájem s tím něco udělat.

Nevím, na koho bych se měl dále obrátit a co můžu případně udělat, pokud chci zdravotní rozhodnutí rozporovat a žádat o zdravotní přezkum.

…“

Tolik pan učitel.

Co k tomu dodat? Brutální rozmach všech možných „papírů na hlavu“, které se mají zohledňovat při všem možném a je s nimi spojený nemalý „byznys“ – je skutečně v českém školství smutnou realitou.

Co k tomu dodat? Brutální rozmach všech možných „papírů na hlavu“, které se mají zohledňovat při všem možném a je s nimi spojený nemalý „byznys“ – je skutečně v českém školství smutnou realitou.

Co k tomu dodat? Brutální rozmach všech možných „papírů na hlavu“, které se mají zohledňovat při všem možném a je s nimi spojený nemalý „byznys“ – je skutečně v českém školství smutnou realitou. Abych pana učitele doplnil z druhé strany, já jsem zase zažil nemálo rodičů (většinou šlo o matky), kteří(ré) mi nesli(y) potvrzení podobné validity, že je dítě naopak „nadané“.

Co k tomu dodat? Brutální rozmach všech možných „papírů na hlavu“, které se mají zohledňovat při všem možném a je s nimi spojený nemalý „byznys“ – je skutečně v českém školství smutnou realitou. Abych pana učitele doplnil z druhé strany, já jsem zase zažil nemálo rodičů (většinou šlo o matky), kteří(ré) mi nesli(y) potvrzení podobné validity, že je dítě naopak „nadané“.

Tak jsem jim vždy říkal: „A jak je asi tak nadané, prosím? Jako Einstein? Nebo nějak míň? Jestli jako Einstein – asi tu pro něj budeme všichni trochu pitomci, mnou počínaje, mladá paní…“

No jo, ale vy jako škola, ať už jde o dyskalkulika (přeloženo do češtiny „blbej na matiku“), nebo má potvrzení, že může každých dvacet sekund zařvat, „běž do hajzlu, účo“, a hodit po ní penál (to se třeba jmenuje „krombiální syndrom agresivity“ nebo tak nějak vědecky podobně) nebo u paní psycholožky spočetl trojčlenku v průměru o 10 sekund rychleji než dva výše zmínění případi – tudíž je nadaný. Tak vy jako škola na ně musíte vést papíry a agendu a spolupracovat s pedagogickým centrem a kontroluje to inšpekce.

Tak všem učitelům přeju, aby mezi těmi dvěma póly měli i nějaké normální děti ve třídě. Bez papírů.