Článek
Zavedení občanky v mobilu – až bude šířeji využitelná – by bylo jistě příjemným bonusem pro ty, kteří si zapomenou plastovou kartičku. To je však všechno, idea, že si člověk bude moci lépe střežit, jaké údaje tomu kterému úřadu ukáže a jaké ne, je mimo realitu. Už vidím, jak si to bude někdo upravovat.
Ministerstvo pro místní rozvoj a vrchní pirát si však mohou odškrtnout splnění úkolu. Toť vše. Pomíjím přitom, že kvůli stahování eDokladů vypadávala o víkendu bankovní identita a ne na všech ministerstvech fungovala, jak by bylo žádoucí. Neřeším ani to, že se aplikace zavádí ještě před přijetím podobného dokumentu s unijní platností, kdy slovům o kompatibilitě ze zkušeností ne každý věří. Naštěstí ale nelze eDoklady využít bez existence plastové kartičky, neboť ministerstvu došlo, že mnozí občané chytrý mobil nemají, nebo s ním neumí.
Píši naštěstí, protože od ledna ministerstvo dopravy zrušilo velké technické průkazy, nahrazují je údaje v databázi. V té však nejsou všechny a mnohé vozy kvůli tomu neprojdou technickou kontrolou, pokud mají třeba dodatečně namontované tažné zařízení nebo používají jiné rozměry kol, než je obvyklé. To se totiž vypisovalo do kolonek na konci velkého techničáku. A nějak se to holt nepřeneslo. Nemluvě o tom, že mnozí – zejména starší majitelé – nemusejí mít chytrý telefon, navíc od Applu, protože program pro systém Android ještě není k dispozici.
Majitelé vozidel na to doplácejí, pokud je vrátí od kontroly, musejí ji platit znovu, což by mělo ministerstvo uhradit, nebo to požadovat po tvůrcích zfušovaného programu. Zatěžuje to i STK a úředníky – elektronický doklad, který měl práci usnadnit, tak zatěžuje všechny.
Iluzí, ba přímo lživou propagandou je, že se digitalizace dělá pro občany, aby nemuseli chodit na úřady. Tak to není, to je jen vedlejší efekt toho hlavního cíle, jímž je zefektivnit a zlevnit státní správu. Stát to dělá především pro to, aby ušetřil. To je sice chvályhodné, ale ani to se neděje.
IT a digitalizace totiž potřebuje svého Henryho Forda. Když zaváděl pásovou výrobu, šlo mu o maximální produktivitu. Vyšel proto ze studií amerického strojaře Frederika Taylora, který se snažil výrobní proces zracionalizovat a nechával měřit, kolik který úkon dělníka zabere času. Výrobní proces pak upravil tak, aby byl co nejefektivnější a dělník nedělal žádné nadbytečné pohyby nebo úkony. Výroba modelu T se tak zkrátila z dvanácti hodin na pět. Kdyby tvůrci programu strávili pár hodin na STK a sledováním převodů vozidel, mohl podobný elektronický doklad být přínosem alespoň pro státní správu.
Pokud však mají něco přijmout občané, musejí vidět jasné výhody a musí to být pro všechny jednoduché. Přímo ukázkovým případem toho, jak nemá elektronizace fungovat, byla dvoustupňová registrace k očkování proti covidu, kdy se čekaly ne hodiny, ale dny na druhou SMS. Stejně tak byly na nic občanky s čipem, protože stát předpokládal, že si k nim lidé koupí čtečku. Kdo by to dělal?
To se však netýká jen úřadů a občanů, ale i digitalizace v podnicích. Programy, které se zavádějí, nepřinášejí takovou úsporu, jak by se čekalo. Nejde jen o to, že nejsou levné, musí se k nim často pořídit i další hardware a musí se platit údržba. Peníze stojí i neergonomický systém ovládání, kdy se člověk ukliká a ujezdí myší, protože se otvírají různá podokna, na která se musí najet myší, nebo se musí čekat, až naběhnou doporučovaná slova. Sekundy utíkají. V případě, že se něco vyplňuje jednou, jak to dělá programátor, to roli nehraje. Ale pokud se to dělá opakovaně, je to už jiné. To by se Taylor s Fordem vyřádili. A to už se netýká jen našich úřadů, které zaostávají, takže se dá mluvit o zaostalém Česku, nýbrž všech. IT byznys musí prodělat podobnou reformu jako velkovýroba, jinak na něm budou vydělávat jen IT firmy. Ty se však musí dostat pod tlak, aby se ovládání zjednodušilo a neměnilo se jen pro inovaci samotnou.
