KOMENTÁŘ: Děti jako rozbuška – Markéta Kutilová

Děti zabité ve vesnici Madždal Šams v oblasti Golanských výšin patřily k arabskému etniku a náboženské skupině drúzů. Drúzové mají vlastní náboženský systém, nepřístupný pro lidi zvenčí. Věří jen v jednoho boha a mísí se v něm prvky křesťanství, židovství, islámu, ale např. i novoplatonismu.

Vyznačují se tím, že mají odpor ke všem radikálním náboženským skupinám. Nemají vlastní stát a ani o něj neusilují, proto se snaží vždy co nejlépe vycházet s vládami zemí, v nichž žijí. V Sýrii jsou loajální vládě Bašára Asada, v Libanonu spolupracují hlavně s křesťany a v Izraeli dokonce slouží v izraelské armádě a mají svého voleného zástupce v Knesetu.

Složitost postavení této jedné náboženské skupiny na Blízkém východě je skvělým příkladem k pochopení uspořádání, vazeb a propletenosti všech náboženských a etnických skupin žijících v regionu. To bylo ostatně skvěle a s nadsázkou demonstrováno například ve filmu komediální skupiny Monty Python Život Briana.

Kdo a co zabilo 12 dětí na fotbalovém hřišti v drúzské vesnici Madždal Šams na Golanských výšinách, které jsou pod kontrolou Izraele? Podle izraelských zdrojů šlo o raketu vypálenou z jižního Libanonu, který ovládá radikální šíitské hnutí Hizballáh, napojené na Írán. Hizballáh však popřel, že by se jednalo o jeho raketu, a Írán nabídl vysvětlení, že šlo o izraelskou raketu protivzdušné obrany systému Iron Dome. Podle tajných služeb USA šlo nepochybně o raketu Hizballáhu, jen není jasné, zda na fotbalové hřiště dopadla úmyslně nebo omylem.

Je jasné, že smrt nevinných dětí je už nyní využívána nejrůznějšími skupinami, ať už protiizraelskými, nebo proizraelskými. Faktem je, že zabité děti nebyly židovské a většina neměla ani izraelské občanství, nýbrž syrské. Na pohřeb dětí dorazil i izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Jeho účast ale neměla jen pozitivní dopady. Z davu se ozývaly i výkřiky jako: „Vrahu, vraťte tuto zemi Arabům.“

Golanské výšiny, kde žije většina drúzů, totiž původně patřily Sýrii. Izraelskou armádou byly dobyty během šestidenní války v roce 1967 a jsou od té doby cíleně osidlovány Izraelci. Původní syrské arabské obyvatelstvo během izraelské ofenzívy roku 1967 uprchlo s výjimkou obyvatel několika vesnic osídlených drúzy. Jednou z těchto vesnic byla i Madždal Šams.

V Izraeli žije dnes kolem 120 000 drúzů, což je asi 10 procent jejich světové populace. Když vznikl samostatný Izrael, drúzové jej podpořili. V židovském státě mají drúzové poměrně výsadní postavení, protože jej podporovali dokonce ještě před jeho vznikem. Aktivně se účastní izraelského politického života a běžně také slouží v izraelské armádě, jíž se jiné zdejší menšiny spíše straní. Zvláštní drúzský prapor Cherev byl rozpuštěn nikoli proto, že by drúzů v armádě bylo málo, ale protože si přáli sloužit po boku Židů, což jim dává více možností.

Více než polovina drúzů ale žije v Sýrii, jejíž režim považuje Izrael za nepřítele, stejně jako vláda v Libanonu, kde žije dalších 40 procent drúzů. Jak vidno, nemají to vůbec jednoduché a nemohou vystupovat jako jednolitá skupina. Naopak, v každé ze tří zemí zastávají jinou pozici a podporují vlády, které jsou proti sobě de facto ve válce. Pro drúzy je to filozofie jejich přežití, spojit se s mocnými. Navíc drúzové odmítají terorismus a násilí, takže mnoho jiných možností nemají.

Drúzové jsou jednou z národnostních a náboženských menšin, která se stala obětí sunnitských islámských radikálů, konkrétně Fronty an-Nusrá (odnož al-Káidy v Sýrii). Ti v Sýrii povraždili desítky drúzů a vůdce an-Nusry abú Muhammad Džulání (dnes ovládá provincii Idlib) se nechal slyšet, že islamisté také začali nutit drúzy konvertovat k islámu. Konverze je přitom pro drúzy nepřípustná a zakázaná.

Pokud drúzské děti na Golanských výšinách zabila raketa vypuštěná Hizballáhem, je to jasný vzkaz všem menšinám v Izraeli, aby si rozmyslely, na čí straně barikády vlastně stojí. Vypálit však raketu přímo na hřiště v době zápasu je válečným zločinem a podle toho by měl být Hizballáh souzen a odsouzen, a to nejen ve světě, ale zejména v samotném Libanonu, kde je stále vnímán jako ochránce proti nepřátelskému Izraeli. Je mu promíjen terorismus i zapojení od obchodu s lidmi, drogami a zbraněmi.

V Libanonu, kde Hizballáh vznikl v roce 1982, je nejen mocnou vojenskou silou, ale také politickou stranou. Reprezentuje i politicky 30 % šíitských obyvatel a má zástupce i ve vládě. Ovládá mnohé byznysy v zemi a je jednou z příčin současné ekonomické krize v Libanonu.

Smrt 12 drúzských dětí může být snadno rozbuškou další války v regionu. Ostatně slyšet se už nechal i turecký prezident Erdogan, že by se Turecko mohlo zapojit do akcí proti Izraeli. Turecko totiž spolu s Katarem dlouhodobě podporuje teroristické hnutí Hamás a sleduje svoje zájmy ve východním Středomoří, které by Ankara ráda ovládla, zejména zdroje zemního plynu. Izrael ale stojí v cestě. „Stejně jako jsme vpadli do Karabachu, stejně jako jsme vstoupili do Libye, tak stejnou intervenci uděláme, abychom pomohli Palestincům a zastavíme Izrael. Není jiná možnost,“ řekl turecký lídr. Jak do Karabachu, tak do Libye Turecko poslalo vedle armády i tisíce žoldáků najatých v Sýrii. Nesmíme také zapomenout, že společný nepřítel spojuje, a to dokonce i ty, kteří proti sobě jinak nesmiřitelně bojují. Nenávist vůči Židům totiž dokáže spojit radikální šíity a sunnity a to nikdo jiný než Izrael ještě nedokázal.

Pro Izrael je to komplikovanější. Má zatím plné ruce práce s válkou v Gaze. Vyhlášení války Hizballáhu by bylo za současné situace de facto vyhlášením války Libanonu a potažmo i Íránu, který jej stvořil a podporuje. A tolik válečných front si Izrael nemůže dovolit. Ve hře by totiž velmi rychle mohla být i samotná existence židovského státu.

Navíc blížící se prezidentské volby v USA mohou otřást i izraelsko-americkým přátelstvím. Do voleb v USA ale budou zřejmě čekat i další jestřábi v regionu, včetně Turecka, takže Vánoce 2024 v Betlémě by snad mohly být ještě klidné.

Protože smrt drúzských dětí bolí nejvíc samotné drúzy.